Počasí je jarní, ekonomický vývoj příznivý a teď jsme ještě byli vyhlášení zemí s nejmenší mírou nerovnosti v celé Evropské unii.
Žijeme ve šťastné době na šťastném místě. Přesto je nepochopitelná jedna věc: Proč si pořád tak stěžujeme?
Podíváme-li se na oficiální tabulku Evropské unie, která loni měřila životní úroveň jednotlivých zemí, zjistíme, že nejlépe je na tom Lucembursko, kde hrubý domácí produkt na hlavu tvořilo 264 procent průměru EU.
Tato otázka je abstraktní, protože obecnými úvahami o počasí, ekonomice a rovnosti nejde postihnout osudy jednotlivých lidí. Každý má svých starostí dost a potýká se s nimi, jak umí. Přesto se této otázky nejde zbavit a informace Eurostatu, že pětina nejbohatších Čechů má jen třiapůlkrát vyšší příjmy než pětina nejchudších, ji znovu připomněla.
Jakékoliv zprávy o tom, že hospodářsky se zemi daří a že také lidi se mají lépe, což dosvědčují čísla o rostoucí spokojenosti s ekonomikou, okamžitě připomínají, že v politickém ohledu na tom země není právě dobře. Ve volbách získaly většinu populistické strany, i když některé se odvažují na samou hranici extremismu.
Přitom politici jsou do té míry neschopní, že se půl roku od voleb nedohodli na vládě. Máme vládu bez důvěry už skoro čtyři měsíce, a i tím jsme v celé Evropě unikátní případ. Vypadá to, že ekonomická rovnost posiluje radikální nálady a dokonce destruktivní síly ve společnosti.
Přesto existuje méně dramatické, přitom však stejně varovné vysvětlení. Opět je k tomu možné použít údaje Eurostatu. V žádné evropské zemi se poslední dobou tolik nezvýšil hrubý domácí produkt v přepočtu na obyvatele. Roku 2013 dosahoval 84 procent evropského průměru, podle posledních dostupných údajů z roku 2016 už byl na 88 procentech.
Ovšem míra konzumu dosahovala naposledy 78 procent evropského průměru a co víc, za poslední tři roky se ve srovnání s ostatními nezvýšila. Jinými slovy, i když ekonomika prosperuje, lidem se zase o tolik lépe nedaří, rozhodně to není lepší ve srovnání s okolními zeměmi.
Německá kancléřka Angela Merkelová nedávno v parlamentu prohlásila, že je potřeba společný azylový systém, který bude solidární v rozdělování běženců. Zdůraznila při tom, že solidarita nemůže být jednosměrná. „Solidarita opravdu jednosměrná není. Všechny státy profitují z účasti na vnitřním trhu. A státy, které jsou čistými plátci, mají ty výhody opravdu velké,“ upozorňuje státní tajemník pro evropské záležitosti Aleš Chmelař z ČSSD.
Silným důvodem nespokojenosti jednotlivců pak může být pocit, že se jim nedaří lépe, i když nastaly časy všeobecné prosperity. A tento pocit může v případě Čechů vystihovat realitu. Pracujeme, ale zisk shrábnou jiní, asi ti bohatí majitelé firem. Důvod k protestní volbě je nasnadě.
Za pozornost stojí výčet zemí, kde se poslední dobou spotřeba výrazně zvýšila. Svým způsobem je to překvapení, protože se jedná o Litvu, Estonsko, Lotyšsko, Rumunsko a Bulharsko. Jistě, tyto země mají co dohánět, ovšem některé pobaltské země jsou už na naší úrovni.
Pozoruhodnější je jiná okolnost. Ve zmíněných zemích jsou největší rozdíly v příjmech. To není třeba nějak dlouze zkoumat, rychle a jednoduše se dá uzavřít, že se ve zmíněných zemích lidé víc snaží, mají větší ambici vyniknout, také se jim to daří a co je hlavní, vláda je nechává vlastní prací zbohatnout. Estonci, Rumuni a další vědí, že stát značnou část jejich nového výdělku nepřerozdělí okamžitě těm, kdo se tolik nesnaží a jen se vezou.
V Česku může mít člověk pocit jako ve snu, při kterém běží ze všech sil, přesto se ani trochu nehne z místa. To platí pro celou společnost i pro jednotlivce. Pak není divu, že zvolí někoho, kdo slíbí, že ty nesnesitelné poměry zboří a nechá lidem větší svobodu a hlavně víc peněz, které si svou prací vydělají. Už je jiná kapitola, že politici zvolení protestními hlasy žádné takové řešení nemají.
Jan Rosák, moderátor
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
