Petr Holub: Nejméně narozených od roku 2003. Jak to napravit
Loni poklesl počet narozených o deset procent, letos v prvním čtvrtletí o další desetinu. Zmíněnou zprávu dosud nikdo z politiků ani národohospodářů raději nekomentoval. Vývoj porodnosti v posledních letech má přesto jeden obvyklý výklad. Konkrétně v období covidu proti sobě stály obavy z nastávající pandemie a spousta volného času, kdy se mohl člověk soustředit na rodinu.
Zpočátku vyhrála pozitivní motivace, proto v roce 2021 vyrostl počet narozených dětí na 30 tisíc za čtvrtletí. Poté převážila frustrace a loni nastal prudký pokles narozených.
Čtěte také
Letos se podle demografky Jiřiny Kocourkové z Univerzity Karlovy očekává, že se v porodnosti projeví další vlna strachu či obav z války na Ukrajině a ze zdražení energií. Předpověď vyšla, za první čtvrtletí letošního roku se narodilo 22 tisíc dětí, nejméně od čtvrtého čtvrtletí roku 2003. Teď tedy nezbývá než věřit, že efekt roku 2022 rychle odezní.
Úplně nepřekvapí, že se najdou sociologové a ekonomové, kteří přemýšlí o tom, že by měl zasáhnout stát, podobně jako v časech Gustáva Husáka. Husák převzal program na podporu porodnosti od reformátorů z roku 1968 a zajistil tak nejsilnější generaci Čechů a Slováků v historii. Lze to říct i jinak: moderní stát zasahuje do života rodiny tak zásadním způsobem, že jenom jeho intervence či naopak omezení intervencí mohou změnit dlouhodobý negativní trend.
Tradiční model české rodiny
Čtěte také
Pokles porodnosti patří k vyspělé průmyslové společnosti. Žena by měla chodit do práce, a tak musí omezit starost o rodinu a nejlépe počet dětí. To je však jen povrchní popis současné situace.
Antropologové tvrdí, že v Česku, podobně jako třeba v Německu, Rakousku nebo Švédsku, převládá model širší rodiny, která obvykle zahrnuje třígenerační soužití a udržuje širokou síť strýců, tet, neteří a synovců.
Pro takovou rodinu je narození každého dítěte posílením, a proto všichni její členové s různou mírou intenzity o novou ratolest pečují. Matky často zůstávají doma, případně je zastoupí babičky. Úspěch Husákovy populační politiky lze vyložit tím, že odpovídala modelu širší rodiny. Prodloužila mateřskou, zvýšila dětské přídavky, a navíc vyplácela penzi ženám nad padesát, které měly čas na vnoučata.
Čtěte také
To se ovšem změnilo. Stát v posledních desetiletích nasměroval dávky od rodin s dětmi k seniorům, které však zároveň nutí co nejdéle pracovat. Rodiny musí počítat po narození dítěte s výpadkem příjmů, zároveň přišly o bezplatné hlídání od starší generace. Hlavně se však rozpadá širší rodinné zázemí, které nenahrazuje žádný jiný model. Těžko očekávat výrazně vyšší dávky od zadluženého státu.
Příkladem pro nový přístup může být populační politika ve Švédsku. Státní podpora, která nebude určena pro celou rodinu, ale zamíří přímo k matkám, a zároveň dostatečně kvalitní síť služeb včetně mateřských škol, může vypadat jako likvidace veškerých rodinných vztahů.
Ve skutečnosti umožňuje udržet model širší rodiny, jen na jiné úrovni. Matky mohou chodit podle potřeby do práce, starší ženy se mohou starat o malé děti, nevzniká jim však závazná povinnost. Role mužů oslabuje proti tradičním představám, ovšem v modelu širší rodiny nebyla u druhorozených synů či bratranců z vedlejší větve nikdy příliš významná.
Čísla o počtu narozených dětí připomínají, že se rozhoduje o zachování tradičního modelu české rodiny. Stát může přispět rozumnou politikou, jen straničtí lídři a úředníci musí odolat pokušení, aby si namísto neschopných mužů hráli na otcovské ochránce osamělých žen.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
