Petr Holub: Důchodový populismus znovu na scéně
Politici někdy říkají hodně nečekané věci, které kolikrát ani nemyslí vážně, proto je třeba jejich výroky pokud možno tolerovat.
Přesto jsou věci, které by říkat neměli. Patří k nim i vyjádření premiéra Andreje Babiše pro deník E15, že se příští rok zvýší penze opět o 900 korun. Takové věty odpovídají vypuštění džina, kterého pak už není možné dostat zpátky do láhve.
Vláda musí penze zvyšovat cíleně, po roce 2030 hrozí stamiliardové deficity, varuje ekonom
Průměrný starobní důchod byl letos na jaře 12 347 korun. Politici slibují, že penze zvýší, není ale zatím jasné, jak a komu. Vláda chce přidat lidem s nejnižšími důchody a tisíc korun navíc by měli dostat i senioři starší 85 let.
Jednoduše řečeno, jde o čistý populismus. Zvyšování státních důchodů předepisuje v Česku zákon a tento zákon je v současné době k penzistům příznivý. Penze se každoročně zvyšují o inflaci a polovinu růstu reálné mzdy.
Pokud by vláda a parlament do tohoto mechanismu nezasahovaly, zvedla by se letos průměrná penze o 600 korun měsíčně, napřesrok se dá očekávat nejméně 700 korun.
Politikům přirozeně vadí, když si nemohou takové zvýšení připsat jako vlastní zásluhu. Proto vznikl speciální zákon, který přihodil k letošním důchodům další tři stovky. Pokud dnes Babiš uvažuje o mimořádném zvýšení o 200 korun také v příštím roce, opět to bude vyžadovat schválit novou zákonnou normu. Když vláda tento zákon navrhne, tak se dá čekat, že projde parlamentem bez potíží. Kdo by chtěl rozzlobit dva miliony důchodců, kteří mají volební právo?
Nad možnosti národní ekonomiky
Thomas Kulidakis: Aktuálním zvyšováním českých důchodů k řecké katastrofě nesměřujeme
Tři hodiny hádky v Poslanecké sněmovně a čeští důchodci mohou slavit. Od ledna příštího roku dostanou přidáno.
Starší lidé si opět připomenou, kdo jim zajistil vyšší důchody, takový je hlavní účel premiérského nápadu. Takto přímočará logika ovšem zapomíná, že nastanou také vedlejší náklady. Zvyšování důchodů pochopitelně zvýší nároky na státní rozpočet, v případě dvousetkorunového zvýšení odhaduje ministerstvo sedm miliard.
To ovšem platí jen pro první rok, vyšší náklady zůstanou zakódovány do důchodů v dalších desetiletích. V tom se skrývá kámen úrazu, který může být lhostejný současným penzistům i těm, kdo líčí na jejich hlasy. Ovšem těžko to může být jedno generacím v aktivním věku, které současné důchody financují.
Petr Holub: Zvýšení důchodů na úkor mladších generací
Senát vrátil vládní návrh na zvýšení důchodů s vylepšením. Ministři doporučovali zvýšit důchody o tisíc korun měsíčně občanům, kterým je přes 85 let.
Současný důchodový systém v Česku je relativně nákladný, protože zajišťuje určité minimum pro stáří každému, a to často bez ohledu na to, kolik předtím do systému odvedl. Dnes není těžké důchody financovat a třeba je i mimořádně zvyšovat. Ekonomika prosperuje, pracovních sil máme nejvíc v historii, daňový systém využívá skryté progrese – peněz je zkrátka dost.
Na druhé straně je jisté, že prosperita není věčná a také obyvatelstvo stárne. Až půjdou za 20 let do důchodu Husákovy děti, tak se počet pracovníků sníží a důchodců přibude. Státní systém už jejich obživu nezvládne, to se dá říci se značnou pravděpodobností. Ti, kdo dnes odvádějí peníze na důchody, si mohou být jisti, že na jejich penze už peníze nebudou.
Dokonce platí paradoxní pravidlo, že čím víc se důchody zvýší dnes, o to hůře se důchodci budou mít zítra. Vysvětlení je nasnadě. Stát vyžaduje stále vyšší daně, aby mohl současné důchody financovat a zaměstnancům tak nezbývají prostředky, aby se mohli sami zajistit. Zase budou odkázáni na stát, který však už důchody neutáhne.
Zvyšovat důchody nad možnosti národní ekonomiky znamená otevírání dveří na cestu do chudoby pro mladší generace. Možná to politici i chápou, očividně ale rizika přehlížejí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
