Petr Holub: Co zanecháme příštím generacím
Bilance rozpočtu na rok 2018 dopadla dobře. Příjmy jsou na úrovni výdajů, dokonce ještě o tři miliardy výše.
Investice se zvýšily, a i když stále zůstávají pod úrovní, na jaké byly před deseti lety, je to krok k lepšímu. Co víc si v této nejisté době přát!
Ondřej Konrád: Loňský přebytek versus letošní odvaha?
„Rozpočet na rok 2018 projídá budoucnost,“ říkal předloni v prosinci zachmuřeně šéf poslanců TOP 09 Miroslav Kalousek.
Přesto bývalý ministr financí Miroslav Kalousek na bilanci reagoval slovy: „Děti nás proklejí.“ Člověk je v pokušení nebrat tato silná slova příliš vážně.
Těžký život v opozici vede k frustraci, ta pak zase k emotivním zkratkám. Těžko si může pochvalovat člověk, jehož protivníkům se nebývale daří a v klidu využívají ekonomické prosperity k tomu, aby vyšší útratou prospěli široké veřejnosti.
Miroslav Kalousek je ovšem bývalým a dlouholetým ministrem financí, proto nejde jeho výrok odbýt jen tak mávnutím ruky. Tím spíše, že není při takovém postoji úplnou výjimkou.
Brát vážně Kalouskovo varování
S obavami, kam vede aktuální stav rozpočtu, se v televizním rozhovoru netajila ani předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová. Připomněla, že ekonomický cyklus je už za vrcholem a že tedy můžeme čekat zpomalení. Na případnou recesi jsme přitom připraveni hůře než před rokem 2008.
Petr Hartman: Státní rozpočet a konec světa
Konec světa se neblíží, proto Česká republika nebude příští rok hospodařit s dobrým státním rozpočtem. Právě zmiňovanou katastrofou podmínil Miroslav Kalousek svůj pozitivní pohled na navrhované výdaje a příjmy státu.
Před deseti lety neměly evropské státní rozpočty dost peněz, aby zachránily problematické banky nebo výrobní podniky, proto musely zasáhnout centrální banky a snížit úrokovou sazbu až na nulu, aby bylo pro každého k dispozici dost levných peněz.
Dnes jsou státní rozpočty zadlužené ještě víc, než byly před minulou krizí, ovšem centrální banky v Evropě se dosud neodvážily úrokovou sazbu opět zvýšit. Pokud se něco stane, a věřme, že nestane, pak nástroje na obranu nemáme.
Týká se to i Česka, které sice zažilo podivuhodné období prosperity, ovšem státní dluh je pořád vyšší než před desetiletím, a i když zdejší centrální banka pomalu úrokové sazby zvyšuje, o bezpečný polštář se v případě tak malé ekonomiky nejedná.
David Klimeš: Poslední rozpočet hloupého rozdávání. Pak už zas přijdou rozpočty hloupých škrtů
Pro samé útoky na Babiše a aktuální rozpočet však poslanci zapomněli občanům sdělit to podstatné. Že takové rozpočtové eldorádo se už opakovat v dalších letech nebude. Kdyby se opoziční poslanci podívali do rozpočtového výhledu ministerstva financí na další roky, tak by zjistili, že sám Babiš už přikázal na další roky utáhnout fiskální šrouby. Tak dost pesimistických řečí a užijme si ten rozpočet na příští rok.
Proto je třeba vzít vážně i Kalouskovo varování, které využívá delší časovou perspektivu. Dnes má Česko vzhledem k počtu obyvatelstva hodně pracovních sil, které jsou navíc ochotné za nízký plat vytvářet velké hodnoty. To je sice výhoda, zároveň však platí, že si lidé s průměrným nebo nižším platem, tedy naprostá většina obyvatelstva, nedokážou předem zabezpečit důchod, který by je zbavil hrozby chudoby ve stáří.
Zároveň vládní politika zvyšuje aktuální důchody, i když je zřejmé, že současnou úroveň nepůjde bez dalších dluhů v nejbližších desetiletích udržet. Nejde jen o pomoc současným důchodcům, která rozpočet napíná nad jeho možnosti.
Rychle rostou výdaje na státní správu i dotace podnikům, které by přece měly státnímu rozpočtu peníze spíše odvádět. Investice jsou dosud nízké a bylo by přehnané mluvit o tom, že se investuje do budoucího rozvoje.
Vytváří se zdání prosperity a tím se zbytečně utrácejí peníze, které by mohly posloužit jako rezerva budoucích krizí, jako zajištění pro stáří současným pracovníkům a jako základ budoucí prosperity. Taková výstraha má smysl a je třeba ji přinejmenším promyslet.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
