Petr Holec: Po Kalouskovi nejvíc zůstanou vtipy. A to je málo

Přitom jen z politiky úplně neodešel nejméně populární politik. Ostatně právě to je pro někdejšího šéfa dvou stran a ministra financí příznačné: zatímco ho vesměs milují novináři, většina lidí na něj má opačný názor.

Čtěte také

Komentátor Kubičko: Odchod Kalouska? Je to velmi zdatný politik, co ale neumí, je přitáhnout voliče

To si i sám Kalousek dvakrát dokázal, když byl volebním lídrem nejdřív lidovců a poté i „své“ TOP 09: s oběma stranami udělal horší volební výsledek a TOP 09 v posledních sněmovních volbách dokonce málem vyvedl ze sněmovny. Objektivně o něm proto platí, že spíš než voliče uměl za srdce chytnout novináře – tedy pokud je kvůli své kritice zrovna nehanil. Ano, Kalousek umí být vtipný, jak si teď určitě přečetl ve všech svých „nekrolozích“. Jenže kvůli vtipům si platíme komiky, a ne politiky. Od nich chceme spíš činy než vtipy. 

(Ne)úspěšný ministr

Čtěte také

Petr Holec: Jak se Kalousek (ne)omluvil

A těch po Kalouskovi moc nezbývá. Nebo aspoň těch trvalých, které se počítají. Jako ministr financí za TOP 09 se Kalousek například snažil o důchodovou reformu, tedy zásadní socioekonomickou věc, jaké se dělají pro několik generací. Nakonec z toho ovšem zbylo fiasko, když ji tehdejší vláda protlačila parlamentem bez širší politické, odborné i společenské shody. Reformu nakonec ještě před následující vládou de facto zrušili sami lidé, když se báli do nového spořícího systému vstoupit a ten se tím stal ekonomicky neudržitelný.

Kalousek je hlavní tváří i církevních restitucí. Většina lidí vyrovnání s církví principiálně podporovala, byli ale proti příliš štědrému ohodnocení církevního majetku, a hlavně zemědělské půdy. Církevní restituce se proto nakonec několikrát vrátily k Ústavnímu soudu, a i když na rozdíl od důchodové reformy zatím přežily, zbyla i po nich velká politicko-společenská pachuť. To paradoxně nejvíc uškodilo právě církvi: ta dnes patří mezi nejméně oblíbené instituce.

Promarněná příležitost k odchodu

A je tu ještě jedno Kalouskovo sporné dědictví. Coby „škrtající“ ministr financí úplně nezvládl globální finanční krizi a Česko, které přímo nepostihly krachy bank ani nesplácení hypoték, nakonec skončilo s historicky nejdelší ekonomickou recesí. To vše se ovšem netýká jen Kalouska, ale celé tradiční pravice, která i kvůli němu zůstává v troskách. Ani ve společné vládě s ODS totiž zakladatel TOP 09 nepromarnil jedinou příležitost potopit svého silnějšího koaličního partnera, jehož někdejší pozici chtěl pyšně převzít.

Výsledkem i jeho snažení je, že se z ODS stala marginální strana, zatímco Kalouskova TOP 09 naposled sotva prošla do sněmovny. A pravda je i to, že Kalousek promarnil i nejlepší čas k případnému odchodu z politiky. V roce 2015 si ale prostě nemohl pomoct a po letech „stínového“ šéfování TOP 09 se musel stát i jejím skutečným šéfem a volebním lídrem. Chybělo jen pár desetin procenta hlasů a Kalousek by teď ze sněmovny nemusel odcházet, protože by v ní kvůli volebnímu fiasku už vůbec neseděl.

Málokdo pochybuje o upřímnosti Kalouskova politického přesvědčení i odvaze dělat nepopulární politické kroky. Jenže to se v politice nepočítá. Nejen v ní se oceňuje jen trvalý odkaz, a toho za Kalouskem moc není. Jeho největším odkazem tak zůstávají slova, kterými vždy dokázal zdatně překrýt své spíše záporné politické saldo, řečeno jeho oblíbenou hantýrkou. A to je za téměř čtvrt století málo.

Autor je komentátor serveru Info.cz