Petr Hartman: Soudruzi 20 let v NATO neslaví

Když se to proti jejich vůli přece jenom stalo, chtěli by komunisté, aby Česko z NATO vystoupilo.

Jiří Pehe: Vstup do NATO před 20 lety byl historický milník

Ministři zahraničí České republiky, Maďarska a Polska předali 12. března 1999 americké ministryni zahraničí Madeleine Albrightové v americkém Independence ratifikační listiny.

Nijak se tím opakovaně netají. Toto téma se objevilo i v jejich programu před sněmovními volbami v roce 2017. Česká republika navzdory jejich snaze členem NATO je a nadále zůstane. Úsilí komunistů o pravý opak vyznívá naprázdno.

Nic zásadního na tom nezměnil ani fakt, že umožnili existenci menšinové vlády. Těžko svoji podporu mohli zobchodovat za vystoupení Česka z aliance. Jako politické pragmatiky je to ani nenapadlo.

Dokazuje to také fakt, že se KSČM nechtěla stát součástí vládní koalice. Raději zůstala mimo ní. Svým voličům to komunisté vysvětlili tím, že prosadí alespoň některé sliby.

Zajistit bezpečnost země

Jan Fingerland: Česko ve lví tlamě a NATO

Pokud jde o naši historickou zkušenost s vojenskými dohodami a obrannými závazky, pak je třeba říci, že je mimořádně špatná.

Ty týkající se zpochybnění fungování Česka v rámci NATO nechali raději stranou. Při hlasování o důvěře vládě tak neměli problém zvednout ruku pro. Umožnili tím regulérní existenci kabinetu, který členství v Severoatlantické alianci považuje za existenční zájem této země.

Obrazně řečeno představují psa, který výhrůžně štěká, ale nekousne. Nemělo by to pro ně totiž žádný velký smysl. Na prosazení odchodu Česka z NATO stejně nemají dostatečnou politickou sílu.

I když nejsou komunisté osamoceni. Přidává se k nim SPD Tomia Okamury. Její předseda Severoatlantickou alianci rovněž výrazně kritizuje. Chtěl by prosadit vypsání referenda o setrvání Česka v ní. Podobně jako KSČM nemá Tomio Okamura šanci svůj požadavek prosadit.

Lída Rakušanová: Obranné závazky jako kšeft

Bylo to ještě v atmosféře revolučního nadšení po pádu železné opony, kdy se prezident Václav Havel a ministr zahraničí Jiří Dienstbier vrátili z Moskvy.

Většina parlamentních stran a hnutí se shodne na tom, že jedním z národních zájmů je zajistit bezpečnost země v rámci NATO. Ačkoli si v mnoha jiných věcech nerozumí, v tomto bodě nejsou mezi nimi rozpory. Proto nemá Česko problém plnit většinu závazků z členství vyplývajících.

Názorně se to projevuje při hlasováních o účasti v zahraničních vojenských misích, tak jak to požadují spojenci.

Petr Hartman|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Byť komunisté a Okamurovci vystupují aktivně proti tomu, potřebnou většinu dohromady nedají. Pochopitelně nelze vyloučit, že po příštích sněmovních volbách pozice odpůrců členství Česka v alianci posílí.

Přesto je málo pravděpodobné, že bychom si za pět let připomínali čtvrtstoletí od vstupu země do NATO v pozici státu, který už by nebyl součástí této organizace.