Petr Hartman: Sněmovna pod vlivem alkoholu

Vzhledem k nižší cenové hladině ve sněmovních bufetech a restauracích je chuť na něco ostřejšího vyjde dráž. Buďto se budou muset předzásobit z mimoparlamentních prodejen a přihnout si ve své kanceláři, nebo si budou muset o přestávce odskočit do nějakého baru či hostince. To bude hlavní výsledek toho, že na základě iniciativy hnutí ANO vydal předseda Poslanecké sněmovny nařízení, ve kterém se zakazuje prodej alkoholických nápojů v průběhu jednání dolní parlamentní komory. Není pravděpodobné, že by Hamáčkovo rozhodnutí vedlo k tomu, že by se neopakovaly výjevy z dávné i nepříliš vzdálené minulosti, kdy zákonodárci při schůzi jevili známky opilosti.

Lze souhlasit s názorem hnutí ANO, že v zaměstnání by se alkohol pít neměl a mělo by to být naprosto samozřejmé. Problém je v tom, že výkon mandátu poslance není běžným zaměstnáním. Jeho vznik i zánik se neřídí zákoníkem práce. K tomu, aby se člověk stal poslancem, musí splňovat zákonem dané podmínky pro kandidaturu. Což samo o sobě nestačí. Zároveň musí uspět ve volbách.

Zánik mandátu rovněž nezávisí na tom, zda při kontrole ve sněmovně nadýchá nějaké to promile alkoholu. V ústavě jsou přesně vyjmenovány důvody, kdy k tomu může dojít. Nejčastěji mandát zaniká vypršením funkčního období, spíše výjimečně rezignací konkrétního poslance. Jak jsme se mohli nedávno přesvědčit, o mandát člověk nepřijde ani v případě, kdy byl pravomocně odsouzen a nastoupil do vězení k výkonu trestu. Lidé se při volbách rovněž nerozhodují na základě toho, jakou má kandidát pověst, co se týká vztahu k alkoholu. Náklonnost k němu ostatně veřejně v kampani přiznával i Miloš Zeman, přesto bez problémů vyhrál prezidentské volby.

Rovněž představa o tom, že zákaz prodeje alkoholu v dolní parlamentní komoře přispěje k její kvalitnější práci, je poněkud naivní. Různé legislativní zmetky či chyby, ze kterých následně těží nejrůznější lobbyistické skupiny, nemají žádnou přímou souvislost s hladinou alkoholu v krvi zákonodárců.

Boj hnutí ANO proti konzumaci alkoholu ve sněmovně může být vnímán jednak jako snaha zalíbit se veřejnosti, jednak jako důkaz toho, že se stále ještě nevzdalo mylné myšlenky, napasovat na fungování parlamentní demokracie firemní zákonitosti. Tuzemskou politiku totiž ničí úplně jiné věci než alkohol.

Proto je dobře, že tuto diskusi poměrně rychle ukončil svým nařízením předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček. Zákonodárci se alespoň mohou věnovat důležitějším věcem, jako je například kvalitní zákon o státní službě.