Petr Hartman: Pískot na Babiše ve stylu hanba, hanba – sláva, sláva
Jedni křičí hanba, hanba. Druzí zase sláva, sláva. Zpívá v jedné své písni Jaromír Nohavica. Snaží se tím ukázat, že stejnou událost lze hodnotit zcela odlišně.
Aby tento dojem ještě umocnil, rozděluje publikum na dvě části. Jedna z nich mohutně skanduje hanba, druhá stejně intenzivně provolává sláva. Pokaždé jako vyjádření názoru na stejnou věc.
Petr Holub: Návrat národního traumatu
Emoce spojované v hlubších vrstvách vědomí Čechů s 21. srpnem opět vypluly na povrch vypískáním premiéra Andreje Babiše před rozhlasem.
Podobně jako v Nohavicově písni to funguje i v reálném životě. Ukázalo se to před budovou Českého rozhlasu, kde se konalo pietní shromáždění k 50. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy.
Zúčastnil se ho premiér této země a také skupina občanů, která na něj pískala, nenechala ho mluvit a narušovala tím průběh akce. Jejich chování bylo někým hodnoceno ve stylu hanba, hanba, jiným zase v duchu provolání sláva, sláva.
Zkrátka část přítomných měla potřebu dát najevo, že jim vadí účast normalizačního komunisty, který se podle všeho zapletl s komunistickou státní bezpečností a v obou případech nebyl schopen patřičné sebereflexe. Nechtěli ho tudíž vůbec poslouchat a nějak s ním polemizovat. Proto v jednom kuse pískali a hlučeli. Na takovýchto akcích to nebývá obvyklé a není to ani příliš vhodné.
Naprosto nepatřičná pointa
Stejně však lze nahlížet na vyznění projevu, který v této atmosféře pronesl premiér. Právě kvůli jeho problematické minulosti nezněla jeho slova o obětech normalizace, která následovala po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa, příliš věrohodně.
Z vývoje po roce 1968 se vzpamatováváme dosud, soudí Petr Pithart
Hostem je expředseda české vlády Petr Pithart. A pokračuje i zpravodajská rekonstrukce 21. srpna 1968: prezident Ludvík Svoboda pronáší projev z Pražského hradu.
Svůj proslov pak završil dodatkem, který jeho rozpačité vystoupení korunoval. Tváří tvář pamětníkům srpnových událostí a pár minut před odhalením desky se jmény lidí, kteří tehdy přišli o život, poděkoval fanouškům, že jim zvedají preference.
Babišovo vystoupení tak vyznělo v tom smyslu, že jeho účast zapadá do marketinkové strategie, která má pomoci hnutí ANO vylepšit pověst v očích voličů. Pískot části lidí na něj před budovou rozhlasu mu k tomu může pomoci. Bez něj by ještě více vynikla neupřímost jím pronášených slov a naprosto nepatřičná pointa v podobě zmiňovaného poděkování příznivcům hnutí ANO. Z úst premiéra při příležitosti připomenutí tragických událostí ze srpna 1968.
Nejenom za to si Andrej Babiš vysloužil pokřik ve stylu hanba, hanba. Jiní vnímají jeho působení v politice zase v duchu provolání sláva, sláva. Babišovo vystoupení před budovou Českého rozhlasu na tom nic zásadního nezměnilo. Svým založením patří mezi lidi, kteří společnost rozdělují, což se 50 let po tom, co do Československa vpadli vojáci Varšavské smlouvy, názorně potvrdilo.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
