Petr Hartman: Napravování křivd komunistického režimu trvá už 35 let
Na spravedlnost není nikdy pozdě, prohlásil ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Ladislav Kudrna. Ta, která by měla napravovat křivdy spáchané komunistickým režimem, si dává pořádně na čas. Od listopadu 1989 na to potřebovala už 35 let – a zdá se, že ještě není se svým úsilím u konce.
Čtěte také
Alespoň ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) oznámil, že chce spravedlivější způsob výpočtu důchodů prominentů komunistického režimu.
Některým z nich byla už penze zkrácena, v průměru o zhruba 1500 korun měsíčně. V dohledné době by se měl okruh těchto lidí ještě rozšířit. Pokud to Marian Jurečka skutečně prosadí, nedá se očekávat, že by se to týkalo tisíců osob.
Spíš gesto
Přece jen – od listopadu 1989 už uplynulo mnoho let a řady komunistických prominentů značně prořídly. Pro ně je na spravedlnost pozdě. Pro ty zbývající to neznamená, že by je krácení penze poslalo na hranici chudoby. Jde spíš o symbolické gesto.
Zároveň nevyvolává příliš polemických reakcí. V tomto bodě o spravedlnosti většina společnosti nijak nepochybuje.
Čtěte také
Podobně jednoznačný postoj se netýká další části vyrovnání s komunistickým režimem. Řeč je o penzích pro disidenty. Ti byli před listopadem 1989 nejrůznějším způsobem pronásledováni. Nemohli vykonávat profese, které by odpovídali jejich kvalifikaci a schopnostem. Někteří byli vyštváni za hranice, jiní skončili ve vězení.
To vše se promítlo do výše jejich důchodů. Část z nich ve stáří pobírala podprůměrné částky, někteří dokonce minimální. Jiří Gruntorád a John Bok zhruba před rokem kvůli tomu drželi hladovku před Úřadem vlády ČR.
Důstojná penze a disidenti
Výsledkem jejich protestu je dorovnání nízkých penzí disidentů na průměrnou úroveň. Na ni mají mít vždy nárok při dosažení důchodového věku, i když nesplní podmínku potřebné doby pojištění.
Čtěte také
Týká se to také lidí, kteří po listopadu 1989 vědomě sociální pojištění neplatili. Čím delší doba od pádu komunistického režimu uplynula, tím delší čas měli bývalí odpůrci totalitního režimu k tomu, aby si svojí prací důstojnější penzi zajistili. To jsou zhruba námitky kritiků takovýchto důchodů.
Výhrady se dají shrnout do zjednodušeného konstatování – chceš-li důstojný příjem ve stáří míti, musíš disidentem býti.
V tuzemsku by totiž nebylo překvapením, kdyby se někteří lidé s vidinou vyšší penze za bojovníky proti režimu vydávali. Nebylo by jim to nic platné. Musí mít osvědčení o odporu proti komunismu. Pouze takovýto člověk má na průměrnou penzi nárok.
Zdaleka ne všichni disidenti toho museli využít. Většina z nich dosáhla na běžnou či nadprůměrnou penzi i bez novely příslušného zákona. U ostatních jde o gesto oceňující jejich odvahu v době, kdy za její projevení hrozily přísné tresty, nebo nejrůznější příkoří znesnadňující jim život.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
