Petr Fischer: Zbytečný politický hazard s benefity
Vládě Petra Fialy se povedlo něco, co je v českých, ale vlastně i v evropských poměrech dost nevídané. Spojila odbory a zaměstnavatele, kteří jsou v sociálním dialogu obvykle na nože a mají zcela opačné zájmy. V kritice takzvaného úsporného balíčku jsou najednou v mnoha věcech zajedno, nejvíce pak pokud jde o zdanění nefinančních benefitů, jako jsou různé příspěvky na sport, kulturu nebo třeba na saunu či masáže.
Zaměstnavatelé i odbory to dokonce považují za pevný základ sociálního smíru, který se tu budoval třicet let, což sice zní poněkud nadneseně, dá se to ale při troše „fenomenologické vůle“ pochopit. Sportovní, kulturní a zdravotní lístky či karty jsou něčím navíc, něčím na přilepšenou, viditelné symboly zájmu.
Čtěte také
Je to možná málo, ale někdy i to málo stačí jako projev uznání. Nejde tedy jen o rušení nějaké spotřební výhody, ale především o narušení vztahu přijetí, v tom mají odbory i zaměstnavatelé pravdu.
Rušit symbolickou vazbu, jejíž zdanění má přinést do rozpočtu 1,4 miliardy korun, je čirý hazard. Politika je stejně tak hra symbolů jako tvrdé počty, a důvěru ve společenský smysl politiky ničí většinou zdánlivé maličkosti. V tomto případě ale mluví proti i obyčejná kalkulace, kupecké počty. Vydělat touto riskantní operací, která se dotýká symbolického uznání zaměstnanců, půl tisíciny výdajů státního rozpočtu, to už chce opravdu velmi nepolitické, ale i neekonomické myšlení.
Čtěte také
Nikoho proto nemůžou překvapit zprávy o tom, že vláda nakonec zřejmě od svého plánu ustoupí a nefinanční benefity daní nezatíží. Byl by to nejen návrat politického, ale také ekonomického rozumu.
Jistě se najdou lidé, a už se takoví spekulanti ozvali, kteří budou tvrdit, že koalice tento návrh předložila jenom proto, aby ho mohla později stáhnout, jako výraz schopnosti ustoupit a skutečně vyjednávat, jakkoli premiér Petr Fiala dokola vysvětluje, že balíček je komplexní promyšlené dílo, nikoli pouhý soubor opatření, a těžko se z něj dá něco jen tak odebrat. Taková „strategie předem připravené oběti“ by byla perverzní a politicky ještě mnohem hazardnější než pouhé přehlížení důležitých symbolů.
Poslední záchrana demokracie
Čtěte také
Politika v nových demokraciích střední Evropy dnes nejvíce trpí nedůvěrou v dobré úmysly politiků, ztrácí se víra, že změny, úpravy, reformy se dělají ve prospěch celé společnosti, protože přece rozhodující společenská elita, sobečtí liberálové, nedohlédnou na ty, kteří jsou v žebříčku nejníž. Zdanění a také faktické zrušení zaměstnaneckých benefitů by zbytečně dál potvrzovaly nově vznikající antidemokratické stereotypy.
Vláda slibovala hodnotovou politiku, tedy ráznější, ideově podložené změny, ze strachu z reakce veřejnosti na takovou politiku se raději vydala cestou spousty drobných úprav. Na principiální změny se ale vždy útočí hůře než na odřezávání drobných ad hoc, kde se dá. Miliardové přesuny si ani nikdo neumí představit, zato o drobných, na které si snadno sáhnete, se lidé dokážou na náměstích poprat.
Nezapomínejme, demokracie vznikala v malých městech, kde si všichni na všechno mohli sáhnout. A to podprahově přetrvává i v době zdánlivě velkých a globálně propojených společností světového finančního kasina. Dotykovost, poslední záchrana demokracie.
Autor je komentátor časopisu Euro
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
