Petr Fischer: Politika střelby na Filozofické fakultě UK
Očekávat, že v rámci parlamentní vyšetřovací komise se ke střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK) nebude dělat politika, by bylo naivní. Podobné komise ji dělaly vždy, ať už se probíralo tunelování Investiční a Poštovní banky, nebo zabíjení ryb na Bečvě.
Střelba na FF UK mohla být jiný případ – nešlo v ní přece o to, jestli ministr vnitra konkurenční strany dělá svou práci špatně, nebo zda předčasně hodnotil výkon záchranných složek státu jako výborný. Komise měla především objevit či doložit, jestli a za jakých podmínek bylo možné zabíjení na FF zabránit, pomineme-li poměrně očekávaná doporučení prevence pro příště.
Čtěte také
Z veřejných zdrojů bylo navíc k dispozici už tolik informací o vývoji zásahu, že si každý svůj názor mohl dávno udělat sám – přičemž se dokola opakuje, že kdyby bývali policisté postupovali jinak, mohlo se povést střílejícího vraha zastavit.
Otázkou od počátku ale bylo, zda zvolený operativní postup, v detailech provedení ne vždy zcela důsledný, byl pochybením, nebo jen obvyklým vývojem situace, kterým se takové případy vyznačují.
Pokud ani inspekce, ani vyšetřovatel nenašli porušení předpisu či dokonce zákona, o jaké pochybení by pak mělo jít? Profesní? Metodologické? Analytické? Nebo snad morální? Politické?
Moderní dokonalost?
Každý případ má své peripetie. Všichni to znají z detektivek, jak složitě se někdy dochází k pachateli, a jak snadné je to hodnotit od obrazovky, kdy většinou vidíme vše, co potřebujeme k včasnému zásahu.
Čtěte také
Když se dnes něco stane, ptáme se hned, proč nebyl stroj bezpečnosti dokonalý. Podobně, jako se ptáme v nemocnici, proč se rozbil ten lékařský, jsme-li s blízkými – či se sebou – na pokraji smrti. Neumíme se smířit s nezáměrnou nevyloučenou nedokonalostí, což je pochopitelné u rodin a přátel obětí, patří to však k pozdně moderním lidem obecně.
Chceme, aby všechny systémy fungovaly dokonale a bez chyb. A jsme znovu a znovu šokováni, když zjistíme, že to tak nikdy nebude a že se k perfekci budeme vždy nanejvýš jen blížit.
Čtěte také
Disentní posudek poslanců ANO, kteří dál tvrdí, že postup vyšetřování, který vedl k odhalení střelce na FF a honu na něj, byl pochybením, patří do tohoto ranku vyžadované moderní dokonalosti.
V tomto kontextu jim lze rozumět, přesto se přitom nelze ubránit dojmu, že větší motivací je tu politický cíl, tedy pokárání soupeře, který nese politickou odpovědnost, než porozumění události. A jisté smíření, jakkoliv k praktickému poučení z ní se oponující poslanci stoprocentně přidali.
„Měl jsem tam být dřív. Mělo mi to dojít hned, mohli žít.“ Věty, které v detektivkách padají dost často, když se policisté – i soukromí detektivové od Marlowa po Poirota – zpětně od konce dívají na vývoj svého případu.
Je to profesní nutkává myšlenka, výčitka, které se těžko dá zbavit. Z poslaneckých úst zní jako vyčítavý rozsudek ale poněkud zvláštně. A přitom jde v tomto i v jiných případech o jedinou „vinu“, se kterou se tu bojuje. A poslanci k tomuto vnitřnímu boji, rozhodování a zpovědi, mají sotva co říct.
Autor je komentátor časopisu Euro
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
