Petr Fischer: Komisařovy limity vlivu

24. září 2024

Ursula von der Leyenová překvapila celé Česko, včetně premiéra Fialy. Šéfka Evropské komise totiž na poslední chvíli přidělila budoucímu českému komisaři oblast Mezinárodního partnerství, o kterém neslyšel možná nejen premiér, ale ani český kandidát na komisaře a doposud ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela.

Čtěte také

Jistě, všechno není tak horké, jak se uvaří. Při bližším pohledu na obsah nové Síkelovy agendy je zřejmé, že jde o portfolio s velkou perspektivou. Vždyť se tu nebude dělat „jen“ rozvojová politika Evropské unie, ale především prosazovat geopolitické zájmy Unie, kterými je návrat do oblastí, odkud Evropa v posledním století vycouvala, tedy například Afrika a Asie.

Jedinou otázkou je, jestli je ekonom a bankéř Síkela tím správným typem na tuto práci. Která by víc slušela zkušenému a poznáním široce rozprostřenému diplomatovi.

Zatímco političtí propagandisté, ve které se dnes změnili bývalí marketéři a pracovníci PR, se ještě nějakou dobu na sítích budou prát o to, jestli jde o pomstu paní Ursuly, o výsměch Česku, nebo naopak o potvrzení naší síly, jak tvrdí premiér Fiala.

Čtěte také

Bylo by dobré poodstoupit a podívat se na to, jakou Komisi bude Unie na dalších pět let mít. Konec konců ani komisař Síkela nebude pracovat pro Česko, ale pro celou Unii.

Viděno skrze obsazení předsednictva, ve kterém na důležitých postech spravedlivého a konkurenceschopného Green Dealu a energetiky, sedí přesvědčení socialističtí politici, zdá se být téměř jisto, že tu velký posun Komisi nečeká. Jde to ale také číst jinak.

Kritika Green Dealu a socialisté 

Ve volbách do Evropského parlamentu se ukázalo, že kritika Green Dealu je celoplošná, každý má něco proti, nejvíc proti tempu, kterým by se nová Zelená dohoda pro Evropu měla realizovat. Pokud je to především idea socialistů – a Zelených, dodejme –, nechť jsou to oni, kdo takovou realistickou změnu připraví. Jedině když i oni naznají, že letíme moc rychle vpřed, může se něco pozitivně změnit.

Čtěte také

Nová Komise nepustila k exekutivní a programové práci Patrioty pro Evropu, třetí nejsilnější stranu. Sanitární kordon se tak de facto uzavřel na celých pět let.

Velmi se to podobá postupu vůči německé Alternativě pro Německo, která nedostala žádný výbor v Bundestagu, jakkoliv si to tradice vzhledem k její síle žádá, a svůj nárok neprosadila ani u německého ústavního soudu.

Ten totiž naznačil, že žádný nárok v tomto směru neexistuje. V demokracii je ostrakizace určitého politického proudu, který je považován za ohrožení demokracie, legitimní, což, zdá se, ctí i Ursula von der Leyenová.

Záleží jen na Síkelovi

Jaká Komise, která je téměř ze dvou třetin opět mužská, ve skutečnosti bude, se ukáže až s programem a prioritami, které si nastaví na další rozpočtové období. Tam se také potvrdí nebo vyvrátí premiérova teze o obrovsky vlivném portfoliu, které Česko křeslem pro Mezinárodní partnerství získalo.

Petr Fischer

Jozef Síkela ale může být dobrým komisařem i bez toho: rozhoduje se v týmu, hlasuje celé kolegium komisařů, a je pouze na něm, jak se dokáže prosadit a jak bude vidět.

Portfolio není v Komisi nikdy limit vlivu, ale šance ho rozvinout. A to platí i pro komisaře pro Mezinárodní partnerství Jozefa Síkelu.

Autor je komentátor časopisu Euro

autor: Petr Fischer
Spustit audio