Petr Fischer: EU varování vládě – pozor, opuštění voliči k volbám nakonec přijdou

Přesto platí, že každé volby jsou vždy zároveň zprávou o aktuálních náladách obyvatel, a mohou naznačit trend ve volbách hlavních, tedy v domácích parlamentních.

Čtěte také

Kateřina Perknerová: Evropský test zvládli Turek a Konečná

Evropské volby ukázaly vlastně jen jeden jediný trend. Rostoucí nespokojenost s ekonomickou a sociální situací v České republice zvyšuje zájem o politiku, respektive o možnost ovlivňovat ji svou volbou.

Vysoká účast ve volbách do EP – tedy na české poměry, protože 36,5 procent volících by jinde bylo málo – je také příčinou překvapivých výsledků. Nespokojení lidé nevolili na první dobrou nejsilnější hnutí ANO, ale dali důvěru protestním hlasům Přísahy a Motoristů a volebnímu spojení Stačilo.

Varování před špatnou komunikací

Šéfka KSČM Kateřina Konečná a lídryně Stačilo byla na prakticky každé důležité demonstraci, pravidelně jsem ji slýchával na pražských protestech na Malé Straně, její kritika Fialovy vlády je systematická. A míří k jádru: na socio-ekonomickou situaci, která nakonec určuje politické dění v zemi.

Čtěte také

Jiří Pehe: Čeští europoslanci budou na okraji evropského dění

Nikoho už moc nezajímá, že Konečná je komunistka, v současném světě přitahuje ideologie už jen stárnoucí komentátory a politology. Podstatná je síla a trvalost hlasu, který se staví za ty, již se cítí politiky opuštění, což je asi nejlepší definice slova dezolát.

Filip Turek jako lídr Přísahy a Motoristů byl spíše představitelem „normálního světa“, tedy toho, který v běhu času nutně ztrácíme, a po němž se jako po jistotě nejvíce stýská právě opuštěným. Turek nakonec přitahoval hlavně tím, že jako nový obličej ještě neměl možnost něco zkazit, a tak dostal šanci, i když jen pro EP.

Pro vládní strany, které až na Piráty nejsou ochotné přijmout, že volby výrazně prohrály, je úspěch Konečné a Turka důležitým varováním. I v parlamentních volbách se může stát, že se jindy roztroušený hněv namířený na vládní pětikoalici, která je momentálně exekutivně odpovědná, nakonec vytvaruje do silných bloků, jež promluví do rozdělení mandátu ve Sněmovně.

Čtěte také

Ondřej Konrád: Stagnace jedněch, comeback druhých a zrod třetích?

Bude to vzhledem k volebnímu systému, kde musí strany přeskakovat pět procent v každém kraji, mnohem těžší. Jenom politický hazardér by chtěl spoléhat na volební systém, a na to, že ten milion protestních hlasů nakonec opět propadne.

Ostatně lídr ANO Andrej Babiše už naznačil, že s Turkem a Konečnou se na rozdíl od Fialy a spol. dá mluvit, a tedy že je na kumulování hlasů nespokojených ve svůj prospěch v příštích volbách připraven. Je to výzva všem voličům, kteří nadávají na vládu, ale k volbám chodí neradi.

Petru Fialovi k udržení vládních pozic už nebude stačit přesvědčení, že o takové voliče netřeba usilovat, protože by ODS ani jiné strany pětikoalici nikdy nevolili. Není to pravda: voliči jsou, jak se ukázalo, mnohem pružnější. Jsou schopni zapudit prázdné řečníky z SPD, ale i dát šanci nových radikálním jezdcům nebo starým trpělivým kritikům.

Petr Fischer|foto:Karolína Němcová, Český rozhlas

Rychlá změna optiky je to poslední, co může vládním stranám přinést v příštích volbách lepší výsledek. Evropské volby jsou pro ně varováním nejen před špatnou komunikací, o níž se mluví už i v českých hospodách, ale i před zkreslenými představami, že to vláda dělá vlastně dobře.

Tou nejlepší obranou bývá útok. V tomto případě nemusí ani bolet. Stačí přestat dělat trapně omezený politický marketing – nepromítat si ve všem a všude jen ty „naše cílové skupiny“, na které chci či mohu myslet, a místo toho dobře a efektivně vládnout všem.

Autor je komentátor časopisu Euro