Ondřej Konrád: Pitomio se ještě smí
Asi si na to leckdo pamatuje. Tedy na obálku týdeníku Reflex z roku 2012, na níž je elektronicky upravené foto tehdejšího předsedy Úsvitu přímé demokracie a aktuálního prezidentského kandidáta s klaunským nosem. A nad ním velký nápis: Pitomio.
Poměrně snadno se nabízející zkomolenina křestního jména a tedy takzvaně laciná, která se ani nijak neujala, jak Reflex možná čekal, ovšem Tomia Okamuru rozzlobila. Stejně jako některé pasáže článku uvnitř časopisu.
Vleklý justiční ping-pong
Jal se soudit a trvalo to celých dvanáct let! Jednou tak, pak zase onak, moc zkušeností s tím nebylo. Částečně i úspěšně, neboť Reflex se musel omluvit za formulaci o „zkrachované cestovce pro plyšáky“.
Čtěte také
A když kontroverzní zkomolenina doputovala až k Ústavnímu soudu, ten mínil, že takhle být politik zesměšňován nemá! Kauza se tedy vrátila do nižšího patra soudní hierarchie a znovu přišel zvrat. Takže musel ještě jednou, a ovšem jednou provždy, do vleklého sporu zasáhnout Ústavní soud. Podle něhož je slovní karikatura politika možná a jde o otázku svobody projevu.
Příslušná deformace Okamurova jména je sice hanlivá a může ho urážet, jenomže „ve veřejné či politické debatě jsou i názory nadnesené a přehánějící ústavně chráněnými. Vždy záleží na kontextu, v principu ale podobná karikatura politikova jména zakázaná není“. Byť se, dodávají ústavní soudci, nemá jít za jisté hranice dobrého vkusu.
A my tedy – bez ohledu na to, co dobrý vkus definuje a vymezuje – můžeme konstatovat, že se prostě cosi jako Pitomio ještě smí.
Ignorované Formanovo poučení
Ovšem zrovna Reflex se v svém dnes už neexistujícím politickém komiksu Zelený Raul k hranici únosnosti dostával poměrně často, autoři si servítky nebrali.
Čtěte také
Kupodivu však magazín k soudu nehnal Raulův oblíbenec prezident Zeman, vždy na obrázcích v nátělníku, červených trenýrkách (takových, jaké pak v obludné velikosti chvíli vlály nad Pražským hradem), s lahví piva v ruce, cigaretou přilepenou na dolním rtu a mnohdy například velmi lokajský vůči Putinovi. Činili tak ale jiní – Jiří Paroubek kvůli zpodobnění podle slavné fotografie nahé dvojice John a Yoko Lennonových. A také Paroubkova žena Petra za jiný obrázek, kopulační. Anebo exministr Březina, také v Raulovi obnažený.
Nic z toho ovšem nemohlo vážněji pochodit, maximálně tu a tam padla nějaká ta omluva a jelo se vesele dál. A pokud v této oblasti dosud panovaly nejasnosti, Ústavní soud stanovil cosi jako normu, obtěžovat justici i kvůli vcelku ostrým satirám nebo karikaturám, smyslu nemá.
A na závěr dodejme, že zřejmě čeští politikové kupodivu neviděli slavný film spolurodáka Miloše Formana Lid vs. Larry Flint, ve kterém americký nejvyšší soud dospěje k verdiktu, že veřejná osoba musí leccos snést.
A to přitom Flyntův pornografický časopis Hustler psal o jistém populárním kazateli jako o alkoholikovi a milenci své matky. A nebylo to jenom „ve filmu“, jak se říká. Vydavatel Hustleru Flynt u nejvyššího soudu skutečně v 80. letech uspěl. Svoboda projevu je pro Američany chtěj nechtěj věcí svatou. My tak daleko nejsme, ale máme teď poměrně užitečné rozhodnutí.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.