Petr Dudek: Na palubě se ještě tančí...

Bývaly doby, kdy každá vydatnější zima znamenala hospodářskou pohromu. Teď už jsou věci jinak. Zima přináší radost. Aspoň těm, kteří vydělávají na probuzené české vášni k lyžování.

O uplynulém víkendu jsem se proplétal hustě obsazeným a překvapivě rozlehlým parkovištěm u čerstvě zmodernizovaného lyžařského areálu Monínec. Jestli nevíte, co a kde to je, tak to je středisko, o němž v Mladé frontě Dnes psali jako o "Malých Alpách ve středních Čechách".

Něco na tom je, Monínec sice leží v necelých sedmi stech metrech nadmořské výšky, na dohled od středočeského městečka se zvukomalebným názvem Sedlec-Prčice, ale letos v zimě se u místní stráně rozjela čtyřsedadlová lanovka, za kterou by se nestyděli ani v Alpách.

O zmíněném víkendu bylo na sjezdovce tak plno, že občas zapracovaly lokty. Nezdálo se, že by to někomu vadilo. Všichni jako by byli tím nečekaným překvapením - opravdovou sjezdovkou s pořádnou lanovkou, a to prosím ve středních Čechách - naprosto očarovaní a nechtěli si kazit dobrý dojem.

Majitelé areálu doufají, že se jim vložené stamiliony vrátí do deseti let. Věřím, že je minulá neděle povzbudila - a přeju jim to. Přesto bych nechtěl být v jejich kůži.

Stojí totiž s celým svým smělým projektem na tenkém ledě. Příští zimy budou teplejší než ty dosavadní. Pozor, není to jisté, ale je to pravděpodobné. Sněhu bude nejspíš méně, jak toho přírodního, tak toho umělého, který bez mrazu nemůže vzniknout. Možná se jim dluh za lanovku a rolbu podaří z výdělku splatit. Ale šance jsou malé.

Seděl jsem za volantem a čekal, až na nás ve frontě na parkoviště dojde řada a přemýšlel, proč u nás někteří lidé tak ochotně hazardují s vypůjčenými nebo svěřenými penězi. Došel jsem k názoru, že to odkoukali nahoře. Tedy od vlády, přesněji od vlád. Měli jsme jich totiž v nedávné minulosti hned několik - těch vládních týmů, které poháněly ekonomický růst rozvojem odvětví, která přinášejí efektní, ale dlouhodobě nejistý zisk.

Prozíravější ekonomové, a těch, věřte nevěřte, jsme u nás několik měli a máme, marně upozorňovali, že hospodářství opírající se o automobilový průmysl může po oslňujícím úspěchu skončit kolapsem. Neposlouchali jsme je. Tedy přesněji, premiéři a ministři je neposlouchali. Gratulovali si nad úspěchem Škody Auto, předháněli se v lákání TPCA do Kolína nebo Hyundai do Nošovic... Ale co teď?

V době krize si každý stát chrání nejprve své vlastní ohrožené. Na ty se v těžkých dobách budou vynakládat státní dotace. A montovny v zahraničí? Promiňte, to opravdu není náš problém... Dobrou lekci nám v tomto směru dal francouzský prezident Sarkozy.

Nechci malovat čerta na zeď, ale stále víc odborných hlasů v zahraničí upozorňuje, že další vlna krize je za dveřmi - a jejími oběťmi budou otevřené tržní ekonomiky, jako je ta naše.

Automobilky, v dobách prosperity tahouni ekonomiky, se snadno mohou stát přítěží. Naše vláda o těchto varováních mlčí. Ministři jsou zřejmě očarovaní vzpomínkami na nedávnou prosperitu a nechtějí si kazit dobrý dojem. Jako v tom starém vtipu o Titaniku: na palubě se tančí, zatímco podpalubí zaplavuje voda.

Abych se vrátil k té pozoruhodně odvážné investici do lanovky u Prčice. Na první pohled pochopitelná není. Dá se jí porozumět jen ve světě nekonečných státních záruk. Ve světě, kde platí, že v případě nezdaru se o vás vždycky někdo postará! Někdo jiný, ne vy, převezme dluhy, odpovědnost a třeba i nevýdělečnou lanovku.

Jenže ten svět už patří minulosti. Myslím, že až vyjdeme z této krize, málokdo o tom bude pochybovat - a i příští vlády budou muset být odpovědnější. Bude to dobrá lekce pro nás pro všechny, ale obávám se, že zbytečně drahá.

Autor je vedoucí redakce publicistiky ČRo 1 - Radiožurnálu