Petice a referendum

V reálném sporu o americký radar v Česku jsou bohužel osoby a obsazení mnohem nečitelnější, ale jedno je jim společné: všichni se perou o roli doktora Galéna. Od komunistů, jejichž strana ještě před sedmnácti lety hostila bez řečí v zemi sovětské základny "na věčné časy", přes sociální demokraty, kterým odpor proti radaru nahání voliče, až po starosty potrefených obcí, kteří dnes uvažují o členství v mezinárodním hnutí "Starostové pro mír" pod předsednictvím starosty z Hirošimy. Galénův kostým ovšem s úspěchem zkoušejí i Topolánkovi ministři včetně zmocněnce Klvani, jakož i všechny ty - jakkoli toho času menšinové- hlasy lidu, z nichž se jako nostalgická ozvěna vine leitmotiv "malé statečné země", která se přece už jednou musí postavit na vlastní nohy- a být věrna spojenci, jehož si svobodně vybrala. Nota bene, když jí už dvakrát v minulém století přispěchal nezištně na pomoc. A to už ani nemluvím o signatářích petic pro a proti radaru, popřípadě - nejnověji- pro a proti referendu o tomto radaru. To se nám najednou urodilo Galénů...

Nechme proto fikci stranou a podívejme se na fakta: na ministerstvu zahraničí probíhají přípravná jednání a na textu smluv s americkou stranou se začne pracovat na podzim. Tak, aby o nich mohl na začátku příštího roku jednat parlament a když je schválí, aby se od podzimu 2008 mohlo začít v Brdech stavět. To je docela kvalt. Podle slov zmocněnce Klvani jsou dnes už skoro všechny informace k dispozici,- prý kromě těch, které budou známy až po skončení jednání. Tomu ovšem nepřímo protiřečí nedávný výrok ministra vnitra Langra, že jsou diskuse údajně vedeny "s minimem informací, které mají lidé k dispozici, ..protože skutečná informační kampaň ještě nezačala" .

Co tedy víme s jistotou? Technicky vzato by měl radar v Brdech upřesňovat data o pohybu nepřátelské rakety v posledních minutách jejího letu. Moderní hlavice totiž umožňují na poslední chvíli měnit směr letu, takže lokální radary mají na efektivnost protiraketového deštníku značný vliv. Radar tedy pochopitelně nebude sloužit přímo k obraně ČR. To by měly za úkol protirakety z území jiných států. Vlastní protivzdušnou obranu základny by zajišťovaly české stíhačky, vyčleněné pro systém protivzdušné obrany NATO a v případě krize by je Američané posílili. Českou republiku by protiraketový deštník zaštítit mohl, ovšem doposud spíše teoreticky: celý systém je v plenkách, zatím je orientován na území USA a kromě toho odborníci pochybují, že brzy dosáhne větší účinnosti než je dnešních 50 na 50. To je i důvod, proč se k němu staví zdrženlivě jak NATO, tak i EU. Radarovým a raketovým námluvám mezi Prahou, Varšavou a Washingtonem přihlíží západní Evropa s evidentními rozpaky. Na druhou stranu je jasné, že vzhledem ke své historické zkušenosti má Česko i Polsko všechny důvody neustupovat nátlaku Moskvy. A ten je jako údajná reakce na jednání o amerických základnách v ČR a v Polsku naprosto brutální a neadekvátní.

Východisko je tudíž jasné: Jako člen NATO a EU musí ČR, když už se rozhodla zahájit jednání s Američany o radaru bilaterálně, usilovat zároveň o to, aby se další akty včetně eventuálního umístění radaru odehrávalo v režii severoatlantické aliance. Nesmí dopustit, aby byl její krok hodnocen jejími spojenci jako nebezpečný sólový výstup, který oslabuje jak NATO, tak EU. Jenom tak bude hrát roli -řečeno s Karlem Čapkem- té malé statečné země v srdci Evropy.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .