Pětatřicet let poté

Na konci šedesátých let se po období politického uvolnění přemýšlelo v Evropě o tom, zda lze skloubit lepší stránky socialismu a kapitalismu, diskutovalo se o konvergenci, sbližování obou systémů. Okupací Československa ovšem tato debata skončila. V sovětském bloku se více netolerovala diskuse o komunistických dogmatech a v západní Evropě byl komunismus definitivně zkompromitován. Na dalších dvacet let se prodloužila existence železné opony a v soutěži obou systémů se ukázalo, že sovětský blok ovládaný z Moskvy Brežněvem, není ekonomicky schopen konkurovat svobodnému a demokratickému Západu.

Když se po roce 1989 rozpadla Varšavská smlouva a RVHP, všechny země bývalého východního bloku včetně Ruska zvolily místo reformy socialismu přechod na kapitalismus. Komunistické plánování nahradil volný trh, stát přestal občana hlídat, ale také se o něj v mnoha ohledech přestal starat. Socialismus zanikl a prudký rozvoj komunikačních technologií a nástup ekonomické globalizace už proměňoval pouze kapitalismus. Kdyby před pětatřiceti lety byli komunisté schopni reformy socialismu, třeba bychom dnes měli spravedlivější kapitalismus. To je ovšem stejná diskuse, jako kdybychom se dohadovali, jak by se vyvíjela populární hudba nebýt smrti Jima Hendrixe a Janis Joplin v sedmdesátém roce a smrti Jima Morrisona v sedmdesátém prvním. Možná bychom byli ušetřeni spousty špatné hudby. A možná ne.