Pěšky do práce
V Ústeckém kraji dnes lidé, odkázaní na autobusovou dopravu, nejspíše své spoje vyhlížejí marně. Dopravní podnik včera odpoledne oznámil, že 2685 autobusových spojů nevyjede, protože mu kraj už tři měsíce neplatí za ztrátu v osobní dopravě a nejeví zájem o situaci jednat. Krajští politici občanům místo dopravy nabízejí svůj pohled na celý problém, ale to je člověku, který se potřebuje dostat do práce, k lékaři anebo třeba na výlet, víceméně k ničemu.
Nejspíše mu bude podezřelé, že v jiných krajích se radní o dopravu postarat umějí, zatímco v tom jeho, Ústeckém, si politici myjí ruce a omezují se na radu, komu má znechucený občan nadávat. Takový přístup si mohou dobře dovolit politické strany v půtce o to, kdo má vládnout. Dokud stát funguje, jedná se pouze o trapas, nikoli o tragédii. Když si ale postaví hlavu komunální politik a s pocitem, že má dokonalé alibi, nechá dojit konflikt až do stavu, že na autobusovou zastávku nedorazí autobus, může to dotčený občan brát jako skandální aroganci moci.
Nejde o to, zda ústečtí radní jsou, či nejsou v právu, ale jedině o to, že nepřijel autobus. A ten nepřijel proto, že se politici domluvili s jinou, údajně levnější firmou, která zatím nemá potřebné licence, a k firmě, která licence má, už nemají smluvní závazky, ale pouze dluhy, které odmítají uznat. Možná se v Ústeckém kraji najdou občané, kteří budou proklínat Dopravní podnik. Více ale bude pravděpodobně těch, kteří si zapamatují, že minule u voleb svěřili správu věcí veřejných nekompetentním zastupitelům a museli pak do práce vyrazit na kole či pěšky. Vše zlé je ale k něčemu dobré. Ústecký kraj bude mít v budoucnu ty nejrozvážnější voliče.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.