Perseus je pětkrát blíže

Došli k hodnotě 5,86 x 1016 km, to je asi 6198 světelných let. Výsledek není jen pouhou číselnou hodnotou, řeší také dlouhotrvající nesouhlas mezi dvěma metodami, které se používají pro měření vzdálenosti v Mléčné dráze.

Předpokládá se, že Mléčná dráha obsahuje dvě nebo čtyři spirálové mlhoviny, které se roztáčejí z jejího středu. Měření vzdálenosti Persea od Slunce byla dosud prováděna dvěma metodami. První z nich je založena na měření svítivosti masivních mladých hvězd, druhá metoda je kinematická. Porovnává rychlost rotace Slunce s rotací objektů uvnitř mlhoviny Perseus při započtení rotace samotné Mléčné dráhy. Problém spočívá v tom, že oběma metodami docházejí astronomové ke zcela odlišným výsledkům.

Nyní použili harvardští astronomové zcela novou metodu založenou na jednoduchých trigonometrických principech. Změřili vzdálenost mezi Sluncem a shlukem hvězd v mlhovině Perseus, který je znám jako útvar W30H. Použili přitom oběžnou dráhu Země kolem Slunce jako jednu odvěsnu trojúhelníku. Potom měřili po dobu jednoho roku změnu úhlu W30H, o který se odchyluje od střední polohy, deseti mohutnými radioteleskopy. Potom již bylo možno vypočítat vzdálenost W30H použitím jednoduché trigonometrie. Výsledky souhlasí s těmi, které byly získány měřením svítivosti hvězd, jsou ale desetkrát přesnější. Výsledná vzdálenost je asi pětkrát menší než ta, která byla zjištěna kinematickou metodou.

Je pravda, že vlastně samo o sobě není příliš důležité, jak je od nás daleko mlhovina Perseus. Podstatné je ale to, že byl učiněn první krok k přesnému zmapování naší galaxie. A její přesné zmapování pomůže porozumět tomu, jaký byl mechanismus vzniku nejen spirálových mlhovin, ale i celé galaxie a extrapolací i dalších objektů ve vesmíru.