Peníze, voda, odposlech

Když už je naše životní prostředí šťastnou shodou okolností či vedením prozřetelnosti pohostinnější než to marsovské, měli bychom si toho vážit. Otázkou je, zda by novela Sněmovnou prošla, nebýt obavy, že v případě neevropského přístupu k přírodě přijde naše republika o dvě miliardy korun z evropských dotací. Zjištění, že jsme schopni se vzdát své - s prominutím - "marsovské" mentality, když v nás někdo dotací podpoří mentalitu zemskou či pozemskou, také nepřekvapuje, přesto je to zjištění důležité.

Do třetice si povšimněme jednoho včerejšího důležitého výroku, který nepřekvapil. Na okraj aféry s údajným odposlechem generálního tajemníka OSN řekl šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii: "Pracujeme s vědomím, že jsme hypoteticky stále odposloucháváni. Je to sice znervózňující, ale taková jsou, bohužel, pravidla hry." Muhammad Baradej je placen za to, aby ukazoval prstem na lidi, kteří jsou v pokušení vyvíjet nukleární zbraně, schopné navodit na zemi poměry, jaké roboti hlásí z Marsu.

Pro některé politiky to asi je důvodem, aby toužili vědět o každém jeho slově. Naději, že Země zůstane vhodným místem pro život, by ovšem spíše posílilo, kdyby pocit, že je sledováno každé jejich slovo, měli ti mocní, kteří nařizují odposlechy. Abychom se zbavili podezření, že z nich moc učinila nebezpečné "Marťany".