Pavel Vondra: Novináři jako lovná zvěř – konec beztrestnosti v nedohlednu

2. listopad 2018
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Džamál Chášakdží po odchodu do exilu začal otevřeně kritizovat následníka trůnu

Dnešek je v kalendáři OSN vyznačen jako mezinárodní Den proti beztrestnosti za zločiny proti novinářům. Svět si jej připomíná už popáté.

A to právě v době, kdy turecké úřady vyšetřují brutální vraždu saúdského novináře Džamála Chášakdžího, jenž přišel o život přímo v budově saúdského konzulátu v Istanbulu. Případů násilí na novinářích z poslední doby je ale víc než dost.

Jan Fingerland: Chášakdží uškodí Saúdům nejvíc až po smrti

Džamál Chášakdží

Zmizení kritika saúdského režimu Chášakdžího je zdánlivě záležitostí jednoho člověka, nebo nanejvýš jednoho státu. To je ovšem omyl.

Neberte to prosím jako foukání na vlastní bolístku, ale pracovat dnes jako novinář rozhodně není snadné. Technologický pokrok nám sice na jednu stranu věci značně ulehčuje, na druhou ale neuvěřitelně komplikuje.

Prakticky každý se dnes může stát médiem a tvářit se, že jeho názor, byť sebepochybnější, váží stejně jako slovo odborníka. Zatímco zdejším žurnalistům jde ale při práci nanejvýš o nervy, a samozřejmě i o čest a sebeúctu, jsou země, kde novináři den co den nasazují vlastní život.

Výbor na ochranu novinářů se sídlem v New Yorku od roku 2008 sestavuje tzv. Globální index beztrestnosti, v němž ukazuje na největší hříšníky mezi státy, pokud jde o útoky na novináře končící jejich smrtí a nenásledované trestem pro pachatele.

Kamila Pešeková: Když jsou pachatelé přesvědčeni, že vraždí dokonale

Policie vede k soudu v Bánské Bystrici jednoho ze čtyř obviněných z vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové.

Dlouhou dobu se zdálo, že vyšetřování vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové z konce února nemá žádné výsledky a policie přešlapuje na místě.

Kvalifikací k zařazení do tohoto nelichotivého žebříčku je přinejmenším pět takových případů v rozmezí poslední dekády. Nepočítá se přitom - v uvozovkách - „pouhá“ smrt novináře během bojů, při násilných protestech či jiných z definice nebezpečných situacích. Předmětem zájmu jsou tu vraždy, kdy žurnalistu někdo zlikviduje úmyslně v souvislosti s jeho prací.

Což byl podle všech dostupných indicií třeba případ Džamála Chášakdžího, saúdského novináře, který se stal doma nepohodlným, když po odchodu do exilu začal otevřeně kritizovat následníka trůnu. A zřejmě také Jána Kuciaka, mladého investigativního novináře, který rozkrýval dlouhé prsty italské mafie na Slovensku a její napojení na vrchní patra slovenské politiky.

Saúdská Arábie ani Slovensko ovšem na žebříčku hanby nejsou, protože - jedna, dvě, tři, dokonce ani čtyři vraždy nestačí, začíná se na pěti. A bohužel je třeba konstatovat, že i takto nastaveným sítem momentálně prochází hned 14 zemí a polovina z nich index od jeho vzniku nikdy neopustila.

Filipíny a globální index beztrestnosti

Týká se to i Filipín, které jsou sice v žebříčku až páté, ovšem jen díky své početné populaci, protože součástí metodologie zmiňovaného indexu je přepočet nepotrestaných vražd novinářů na jednoho obyvatele.

Pavel Vondra: Marcos, Duterte, Zeman. Na koho a proč se píská v Manile a Praze

Demonstrace na Filipínách, které si připomněly 46. výročí vyhlášení stanného práva

Filipíny si připomněly 46. výročí vyhlášení stanného práva, kterým začalo temné období diktatury prezidenta Ferdinanda Marcose.

Jinak svou čtyřicítkou obětí Filipíny zastiňují i země zmítané válečnými konflikty, jako je Somálsko, Sýrie, Irák či Afghánistán. Naprostá většina této hrozivé cifry se přitom vztahuje k jedinému incidentu, který také Výbor pro ochranu novinářů považuje za historicky nejhorší případ útoku na novináře vůbec.

Šlo o cílenou likvidaci 58 lidí včetně 32 novinářů mířících v konvoji do sídla volební komise v jihofilipínské provincii Maguindanao kvůli zaregistrování kandidatury jednoho z místních politiků na post guvernéra. Masová vražda měla posloužit jako vzkaz všem potenciálním vyzyvatelům vládnoucího klanu, že politická konkurence není v jejich tradiční mocenské baště žádoucí.

Pavel Vondra: Filipínci slaví výročí své sametové revoluce

Muzeum ve městě Quezon, severovýchodně od Manily, připomíná 30. výročí filipínské sametové revoluce

Nejlepší chvíle mého života, říkají dodnes filipínští pamětníci, když vzpomínají na ony čtyři únorové dny roku 1986, kdy tradiční dopravní zácpu na manilské silniční magistrále Epifanio de los Santos Avenue, známé pod zkratkou EDSA, nahradil miliónový lidský dav.

Tento děsivý čin se stal 23. listopadu roku 2009 a dodnes za něj nikdo nebyl potrestán přes opakované sliby hned tří různých vlád, že učiní, co bude v jejich silách ke zjednání spravedlnosti. Obvinění byla původně vznesena vůči 197 osobám, které se na naplánování a provedení masakru měly podílet. Jenže právě rozsah procesu se podepisuje na jeho vleklosti. A tak už v mezidobí stačilo zemřít několik svědků i obviněných.

Hlavnímu podezřelému byla nicméně loni odmítnuta žádost o propuštění na kauci z důvodů silných důkazů v jeho neprospěch, což si mnozí vykládají jako záblesk světla na konci tunelu. Vzhledem k dosavadnímu průběhu soudního řízení ale upřímně pochybuji, že se pozůstalí po obětech dočkají satisfakce dříve než po prvním kulatém výročí masakru za rok a tři týdny.

03033226.jpeg

Což znamená, že si Filipíny pravděpodobně i podvanácté v řadě udrží své tradiční nelichotivé postavení v globálním indexu beztrestnosti. Nic by mi ale neudělalo větší radost, než kdybych se mýlil.

autor: Pavel Vondra
Spustit audio