Patricie Polanská: Zprofanované vyšetřovací komise

Ustavení poslanecké vyšetřovací komise je už dlouhodobě v Česku nejlepším způsobem, jak jakoukoli kauzu zazdít, umrtvit a nevyšetřit. Bohužel, dodejme. Nejen, že totiž málokdy dojdou k výsledku. Ono to většinou dopadá tak, že poté, co je založení takové komise halasně oznámeno - samozřejmě s dostatečným zdůrazněním toho, jak složité bylo vybojovat jej na politickém protivníkovi - o ní už málokdo vůbec něco uslyší.

Je to v principu vlastně i škoda. Jestliže parlament má mimo jiné kontrolní pravomoci vůči exekutivě, pak by si bylo možné představit, jak v opravdu důležitých kauzách, které se dotýkají důvěryhodnosti politické scény jako takové, nastupuje jeho vyšetřovací komise jako jedna z autorit, která má k věci co říci. A že takové pojmy jako jsou aktuálně Pandur, CASA nebo Gripen by si pár vysvětlení zasloužily nejen po trestně-právní linii, o tom nemůže být pochyb.

Jenže fakticky jsou pro takovou roli poslanecké vyšetřovací komise nevybavené jak co do pravomocí, tak co do důvěryhodnosti. V minulosti se kvůli tomu už objevily různé nápady; třeba, že by je mohla ustanovovat horní komora, jejíž členové přeci jen mají řekněme větší stranický distanc. Ale to samozřejmě nemohlo projít přes poslance.

Úvahy o případném posílení pravomocí zase skončily na otázce: Komu důvěřovat, komu dát k dispozici někdy i tajné materiály, když všichni vědí, že se ve sněmovně prostě "všechno vykecá". Někdy omylem, převážně ale cíleně. A s tím souvisí další, nejhlubší podezření: Kdo bude garantovat, že vyšetřování bude vedeno nezaujatě, bez jakýchkoli politických postranních úmyslů? A prosím, nikdo si doufám už nemyslí, že něco takového garantuje jen to, sedí-li v komisi zástupci více stran.

Jeden z kontrolních nástrojů parlamentu, respektive Poslanecké sněmovny, tak skončil v hlubokém opovržení. Jak to ostatně nakonec vyjádřil i předseda Věcí veřejných Radek John: "Žádná komise nikdy nic nevyřešila, je to plýtvání a politické divadlo."

Ke schůzce mezi Věcmi veřejnými a sociální demokracií nicméně zřejmě dojde. I když se má diskutovat jaksi nadčasově, o dlouhodobějších představách, jak nedovolit opakování armádních skandálů, dávají najevo poslanci nejmenší koaliční strany. A mohli bychom to číst i jako lehounkou připomínku partnerům, že pokud se nebude protikorupční očista hýbat dostatečně dopředu, nebo přesněji tak, jak si představují Věci veřejné, koalice na nerozborné skále postavena rozhodně není. Ale to už je jiný příběh.

Autorka je hlavní editorka ČRo Rádia Česko