Patricie Polanská: Solární kompromis. Asi ne poslední

Nakonec se vládní koalice na řešení dohodla. Cena elektřiny příští rok stoupne. Ale zdražení by prý nemělo být tak drastické jak prognozoval Energetický regulační úřad a pro domácnosti i podniky by mělo zůstat pod deseti procenty.

Do koktejlu, který má k této dobrotě vést prosadil premiér Petr Nečas a ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek zvláštní srážkovou daň na příjmy z prodeje elektřiny vyrobené v solárních elektrárnách. Ministr financí Miroslav Kalousek, například se Svazem průmyslu a obchodu v zádech, přidal použití prostředků z prodeje emisních povolenek, které měly do roku 2020 dostávat elektrárenské společnosti původně zadarmo.

A snad všichni se shodli na významném zvýšení poplatků za zábor zemědělské půdy. Jen škoda, že cenu půdy musela „ocenit" až kauza s fotovoltaikou.

Ale zpět k fotovoltaice. Přesné poměry všech tří přísad ještě budou míchat ministři financí, průmyslu a obchodu, životního prostředí a místního rozvoje. To ale není jediná neznámá v příběhu. Například, máme se obávat soudních sporů a mezinárodních arbitráží kvůli zmařeným investicím?

Ti, kterým solární panely patří, z jejich pohledu logicky poukazují na to, že zdanění je změnou podmínek v průběhu hry. Nebo, jaká je role energetické společnosti ČEZ v celém příběhu o příliš drahé sluneční energii?

ČEZ se na jedné straně aktivně zapojil do solárního byznysu; také ale právě jí minulí zákonodárci ušili na tělo dárek v podobě emisních povolenek v letech 2013 až 2020 zadarmo.

A také je jasné, že část průmyslníků by nejraději s tou solární elektřinou vylili i všechny ostatní alternativní zdroje. Na opakování problémů příště třeba s biomasou nebo větrnou energií upozorňuje prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl, který by také rád snížil unijní závazek Česka o podílu alternativních zdrojů na spotřebě energie.

Má pravdu, nebo ne? Kdepak, konec, natož happy end se zatím nekoná.

Autorka je hlavní editorka ČRo Rádia Česko