Patricie Polanská: Politický šum v pozadí

8. říjen 2009

V poruše letadla, kterým premiér Jan Fischer neodletěl do Bruselu, se dá jen s trochou nadsázky zahlédnout celý český politický svět: Čeští politici chtějí dělat politiku, nejlépe světovou, a ani se neodlepí od země. Že se hlavním hrdinou stal právě Jan Fischer je z tohoto pohledu spíš nespravedlnost. Nešlo přitom ve středu o nějaký běžný, provozní, úřednický výlet. Že Česko bude poslední, kdo nepodepsal Lisabonskou smlouvu, to není úplně lehká situace. Ani symbolicky, ani fakticky.

Jinak ovšem víme o politicích první poslední. Že si Mirek Topolánek s Jiřím Paroubkem vyměňují lehce infantilní dopisy, kdo kam přijde a kdo kam nepřijde, protože tam přijde někdo jiný.

Že KDU-ČSL se probrala a chce po svých bývalých členech, těch, u kterých se nyní uvádí v závorce stranická příslušnost TOP 09, aby vypadli z klubu. A ještě lépe, aby složili mandát. Dramatická výzva ovšem přichází až poté, co se zrušily předčasné volby, čímž pádem je před stranami dalších zhruba půl roku existence ve sněmovně. Se všemi požitky. Takže nástup náhradníků v tričku KDU-ČSL by se straně jistě hodil.

Jiří Paroubek křtil další knihu o sobě. Tentokrát se aspoň nestřílelo.

Je to jako šum v pozadí, zvuková kulisa, kterou už málokdo poslouchá. Což je nebezpečný stav. Vede jednak k tomu, že strany, aby byly slyšet, zvyšují frekvenci a zkratkovitost svých výroků, zvyšují jejich absurditu i hrubost. Čím více se toho namluví, tím ovšem jde o méně podstatné věci. Posluchači, tedy veřejnost je naopak čím dál méně ochotná je vnímat.

Pak v podstatě bez znepokojení projde evidentní boj o politické ovládnutí ministerstva vnitra, tedy o přístup k politicky citlivým kauzám a materiálům. Kolikátý už. ODS přeci nevystartovala po Martinu Pecinovi jen z čistých a ušlechtilých úmyslů, stejně tak jako před tím sociálním demokratům neležel v žaludku Ivan Langer třeba jen kvůli své vizáži. Jenže tato debata se lehce přehlédne v šumu všech těch ostatních přestřelek mezi občanskými a sociálními demokraty, kterými jsou média a veřejnost zahlcovány každý den.

Ministerstvo vnitra je strategický resort. Přehled o tom, kdo ho ovládá a jak, by měl být jedním z životních zájmů veřejnosti. Tedy mimochodem, zaměstnavatelů českých politiků. Jedna z kuriozit letošního léta a podzimu byla debata o tom, kolik strany ztratily ze svých finančních prostředků tím, že byly zrušeny předčasné volby. Měly se mimochodem konat právě tento pátek a sobotu. Omyl. Nešlo o jejich peníze. Šlo o naše peníze, které si strany velkoryse přidělují ze státního rozpočtu za každý mandát, získaný hlas. A za ně prostě odvádějí dlouhodobě mimořádně mizernou práci.

Autorka je hlavní editorka ČRo Rádia Česko

autor: ptp
Spustit audio