Patricie Polanská: Bitka o epopej
Co komu dnes říká nebo co si kdo dnes představí pod názvy „Mont Athos", nebo „Car Simeon" nebo „Přísaha Omladiny pod slovanskou lípou"? To nemá být podceňování, ale autorka se odvažuje si tipnout, že bez prohledání databází naprostá většina lidí nic moc.
Přesto jsou to názvy obrazů patřící do Slovanské epopeje Alfonse Muchy. Epopeje, o kterou se hrdlí Praha a Moravský Krumlov. A spor vyvrcholil scénou jak z kovbojky: zatímco stěhováci s klimatizovanými vozy už už klepou na dveře moravskokrumlovského zámku, na poslední chvíli, těsně nad ránem, putuje na úřad žádost o zastavení stěhování do Prahy a ten této žádosti za minutu dvanáct vyhovuje.
Jistě - dá se také namítat, že pro pochopení většiny lidí je ztracena nemalá část malířských děl z minulých staletí, třeba kvůli tomu, že už málokdo zná křesťanskou symboliku, její příběhy a postavy.
Tak proč by to mělo být u Slovanské epopeje na překážku. Jde přece o umělecké dílo samo o sobě.
Jenže to je právě otázka. Slovanská epopej je především svého druhu zatraceně rozměrnou kuriozitou. Dílem, které bylo umělecky i obsahově přežité už v době svého vzniku.
A když se podíváme na nápady, kam jí v Praze umístit, pak to vypadá, že magistrát k ní také tak přistupuje. Pavilon na místě Stalinova pomníku na Letné, nebo pražské Výstaviště?
Prohlížet si obrázky z dějin Slovanstva za zvuků kolotočů a dalších pouťových atrakcí? To by dodalo dílu opravdu netušenou symboliku.
Jistě, je tu pořád ten odkaz; Alfons Mucha namaloval epopej a daroval ji Praze. A také veškerému československému obyvatelstvu. Za podmínky, že dílo bude vystaveno v důstojném a jen pro ně určeném prostředí.
Od roku 1928, kdy byla dvacítka obrazů dokončena, se tak nestalo. A ještě dlouho nejspíš nestane.
Plnit odkazy po téměř 90 letech je opravdu složité, někdy téměř nemožné. Tak co kdyby Praha, pokud si Slovanské epopeje opravdu tolik váží - i když jí to tedy trvalo téměř 90 let, než na to přišla - pomohla Moravskému Krumlovu s opravou tamního zámku.
Moravský Krumlov by pak určitě našel místo, kam by za to umístil děkovnou cedulku. Epopej by měla své důstojné a jen pro ni určené místo a zůstala by tam, kde jí mají rádi, kde o ní stojí, kde o ní téměř padesát let pečovali a kde k ní nepřistupují jen jako ke kuriozitě nebo danajskému daru, se kterým si upřímně řečeno nikdo neví rady.
A pražští radní by se mohli v předvolebním období a nejen v něm, konečně věnovat i podstatnějším problémům.
Autorka je hlavní editorka ČRo Rádia Česko
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
