Patnácté výročí pádu Berlínské zdi

To ale nebylo vše. Touhu po změnách demonstrovaly v ulicích Lipska a východního Berlína i statisíce občanů NDR přímo doma ve vlasti. Co se vlastně stalo 9. listopadu 1989?

Východoněmecká televize vysílala na tu dobu neobvyklým přímým přenosem tiskovou konferenci s členem politického byra Jednotné socialistické strany Německa Guentherem Schabowskim. Tehdy, během oné tiskovky prohlásil zmíněný východoněmecký aparátčík, že občané NDR budou už ve velmi krátké době moci bez problémů vycestovat kamkoli do zahraničí. Na otázku jednoho ze zúčastněných novinářů, kdy takový moment doopravdy nastane, Schabowski prohlásil: "Pokud já vím, platí to okamžitě, bez odkladů."

O pár hodin později už na obou stranách zdi oslavovali Berlíňané nově nabytou svobodu. Od nynějška mohli volně procházet z jedné strany zdi na druhou.

Dnešní komentáře připomínají, že se z NDR do Spolkové republiky za 28 let existence zdi podařilo uprchnout pěti tisícům lidí. 600 z nich byli dokonce dezertéři z armády a policie NDR. 238 lidí bylo při pokusech o překonání zdi, která dosahovala výšky až 3,6 desetin metru, zabito. Tolik statistika.

Jak se na pád Berlínské zdi a pozdější sjednocení země dnes dívají Němci? Rozporuplně. Deník International Herald Tribune přináší rozhovor s jedním z asi dnes nejznámějších spisovatelů, který pochází z bývalé NDR, Thomasem Brussigem. Tehdy v listopadu 1989 mu bylo 24 let. "Účastnit se tehdy těch protirežimních demonstrací bylo nezapomenutelným zážitkem," říká dnes Thomas Brussig, který dodává, " byl to tehdy nádherný pocit svobody. Byli jsme na sebe tolik pyšní." V další části rozhovoru ale přiznává, že značná část Ossies, jak se dnes přezdívá Němcům z bývalé NDR, je zklamána pozdějším vývojem. Prožívají nostalgii za státní útvar, který jim prý přinášel pocit bezpečnosti, sociální jistoty a hlavně téměř jistou práci. Právě to dnes východní Němce trápí nejvíce. Od sjednocení si slibovali především větší prosperitu. Ta sice přišla, ale k nějakému zázračnému ekonomickému třesku nedošlo. V bývalé NDR je bez práce 18 procent lidí, o celých 10 procent více než ve starých spolkových zemích. Thomas Brussig v této souvislosti připomíná příběh svého otce.

V době pádu NDR byl stavebním inženýrem. Po pádu Berlínské zdi prý vše považoval za fantastické. "V roce 1997 ale onemocněl rakovinou, říká Thomas Brussig, která dodává: " Můj otec se sice úspěšně vyléčil, ale během nemoci přišel o práci. Teď nostalgicky vzpomíná na NDR. Je velmi těžké mu to vymlouvat," říká spisovatel v rozhovoru pro deník International Herald Tribune.

Otec známého spisovatele není ve své nostalgii sám. Německo je sjednocené, ale rozdíly mezi Ossies a Wessies přetrvávají. Jasně o tom hovoří statistiky. Němec z východních zemí má dodnes o třetinu nižší plat, než jeho kolega ze západu. Podle týdeníku Der Spigel si 90 procent Němců z bývalé NDR myslí, že jsou na tom hospodářsky hůř než před sjednocením země. 2 ze tří východních Němců jsou přesvědčeni, že se obě části rozděleného Německa ekonomicky nevyrovnají dříve než za 10 let. Každý pátý Němec si přeje návrat do doby před pádem zdi. Podle týdeníku Stern si zase každý třetí Němec z NDR myslí, že částka, kterou do východních zemí investovali západní spolkové země, tedy 1,25 bilionu EURO není dostatečná. Naopak stejný počet Němců ze Západu si zase myslí, že to bylo až příliš a své sousedy z bývalé NDR považuje za nevděčníky.

A ještě jiná statistika je zarážející. Jedna třetina dotázaných, většinou lidí ze Západu a mládeže, totiž dnes už neví, co se vlastně před 15 lety stalo. V této souvislosti stojí za to ocitovat část komentáře, který u příležitosti stejného výročí zveřejnil polský deník Gazeta Wyborcza. Publicista Leopold Unger tam totiž připomíná důležitou věc. Tedy že konec Berlínské zdi nebyl událostí významnou jen pro Němce. My Východoevropané bychom neměli zapomenout na to, že s koncem existence zdi zároveň začalo definitivně upadat sovětské impérium. Skončilo také do té doby obvyklé řešení neposlušnosti vazalských zemí- tedy vojenské intervence jako v Maďarsku v roce 1956, nebo v Československu v roce 1968. V Evropě se před 15 lety zhroutily komunistická utopie a tehdejší Železná opona. Vytvořili jí kdysi ideologičtí fanatici, jak píše komentátor Leopold Unger, který zároveň varuje: "Jiní fanatici, dnešní stoupenci Džihádu, chtějí vytvořit železnou oponu novou, tentokrát náboženskou."