Pátečníci se scházeli i v Brně – u zapomenuté osobnosti Guido Glücka
Spisovatel a dramatik Guido Glück (1882 – 1954) patřil ve dvacátých a třicátých letech minulého století k předním představitelům brněnského kulturního života. Pro moravskou metropoli je důležitý také jako básník, publicista, režisér, dramaturg, vydavatel a překladatel.
Z Itálie zpátky do Brna
Glück se narodil v městečku Barco v Itálii, kde jeho otec působil jako správce statku. Glückův otec byl Němec a pocházel z Českých Křídlovic nedaleko Znojma, matka Anna brněnská Češka.
Pozoruhodnou osobnost připomínají v dalším pořadu z cyklu Portréty Jiří Skoupý a germanista Zdeněk Mareček z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
Roku 1885 rodina přesídlila do Brna, Glück navštěvoval základní školu, později První německé gymnázium v Brně. Studoval ve Vídni a Štýrském Hradci germanistiku i klasickou filologii. Po obhajobě disertační práce byl v roce 1905 promován na Vídeňské univerzitě doktorem filosofie.
Od roku 1904 do roku 1910 vykonával učitelské povolání jako prozatímní, později řádný profesor řečtiny, latiny a němčiny na gymnáziu v Břeclavi. V letech 1910 až 1925 vyučoval Glück na Prvním státním německém gymnáziu v Brně, dokud se nenechal ze zdravotních důvodů penzionovat. Od té doby věnoval své síly pouze divadlu.
Pátečníci se scházeli i v Brně
Deset let (1923 – 1933) pracoval Glück jako dramaturg a režisér na scénách Spojených německých divadel v Brně, kde proslul neobvyklými a novátorskými dvojjazyčnými představeními pro českou a německou školní mládež. Působil jako divadelní kritik a přispěvatel různých brněnských listů.
Napsal romány, sbírku novel, básnickou sbírku, pronášel rozhlasové i veřejné odborné přednášky, psal dramata, operní libreta, přeložil do němčiny díla Karla Čapka Loupežník a Františka Langera Periferie. V letech 1918 až 1920 vydával a redigoval divadelní časopis Die Rampe, 1918 až 1937 vydával jako měsíční přílohu brněnského Tagesbote list Německo-moravské listy. Zprávy společnosti pro vědu a umění.
Můžeme zmínit i jeho pedagogickou činnost na Masarykově německé lidové vysoké škole, přátelské i profesní kontakty s lingvistou Pavlem Vášou, politikem a pozdějším ministrem Ludwigem Czechem, operním pěvcem Leo Slezakem i skladatelem Leošem Janáčkem. Jako Karel Čapek svolával srazy „pátečníků“, pořádal i Glück pravidelná neformální setkávání brněnských kulturních činitelů s názvem „Páteční sešlost“.
Zemřel zcela zapomenut
Do roku 1933 stál v čele brněnského kulturního života, pak ale společenské dění opustil a stáhl se do ústraní. Dle oficiálního vyjádření jej k tomu přiměly vážné zdravotní potíže, pravděpodobněji tak učinil s ohledem na vyostřující se politickou situaci.
Kladný vztah k Československé republice nepředstíral. Před nacistickou invazí pomáhal německým emigrantům prchajícím před hitlerovským režimem. Od roku 1941 působil jako učitel němčiny na několika brněnských úřadech. To mu pomohlo v poválečných letech; dle doložených svědectví namísto výuky v hodinách často odvážně kritizoval nacistický režim a předpovídal jeho brzký konec. V tomto duchu Glück také obdržel dobrozdání pro Vyšetřující komisi pro Němce.
Jako oficiálními místy uznaný antifašista směl po skončení druhé světové války spolu s družkou Emmy Schwarzovou zůstat v Brně bez sebemenší možnosti se jakkoliv podílet na kulturním či společenském dění. Bez finančních prostředků, jako nemocný a nepohyblivý člověk zemřel na srdeční infarkt, jeho úmrtí nebyla v Brně věnována sebemenší pozornost. Je pohřben na brněnském Ústředním hřbitově, hrob je dnes opuštěn a zdevastován.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
