Party is over

"Možná se ekonomická situace zlepší koncem tohoto roku nebo začátkem příštího," zní nejčastější odpověď na otázku o konci krize. Věřme, že tomu tak bude, ovšem předtím připusťme, že zatím tomu tak není a že ani v příštích letech nebude tak dobře, jak jsme byli dosud zvyklí.

Metafora ranního probuzení po divokém večírku je přiléhavá. Lidé vstávají, bolí je hlava, někteří hledají zbytky alkoholu, aby vytloukli klín klínem, ovšem záhy se propadnou do ještě větší kocoviny. Na ničem to není tak dobře vidět, jako na údajích o propadu stavebnictví, které přinesl Český statistický úřad v minulém týdnu.

Počet zahájených bytů poklesl ve druhém čtvrtletí o pětinu, zakázky dokonce o čtyřicet procent, nově uzavřené hypotéky o padesát procent. Možná nejvíc varovný je údaj, že ceny bytů poklesly od počátku roku o deset procent. Tak rychlý pád je možné srovnat s Amerikou, kde ceny klesly v průměru o třetinu, trvalo jim to ovšem přes dva roky. Logicky to přináší potíže bankám, pro které jsou splátky hypoték užitečným a bezpečným příjmem, a samozřejmě také realitním a stavebním firmám.

Nikoho zatím hlava příliš nebolí, protože banky mohou žít ze splátek předešlých hypoték a stavbaři dokončují minulé zakázky zvláště ve větších bytových domech. Když už se stavba zahájila, banky úvěr nakonec vždy poskytnou. Co ovšem bude dál, to nikdo neví. Víra na to, že krize skončí koncem roku, je tedy přirozená. Pokud se něco nestane, právě napřesrok pocítí stavebnictví a trh s byty největší náraz. Tak věříme, že stane.

Stavební firmy proto hledají náhrady za výpadek na bytových trzích. Dosud se stavělo zhruba stejně ze soukromých a z veřejných zdrojů. Každý rok chodily zakázky za 150 miliard od občanů a firem na nové byty, továrny a kanceláře. Částka okolo sto, sto dvaceti miliard přišla z veřejných zdrojů na stavbu inženýrských sítí, což byly především dálnice, případně železnice energetické sítě, kanalizace.

Svaz podnikatelů ve stavebnictví dnes počítá, že při větších veřejných investicích se meziroční propad jejich produkce letos i v příštím roce udrží pod deseti procenty. Tlak na státní pokladnu, aby platila za stále větší počet dopravních staveb se proto mimořádně zvětšil. Bohužel v tomto případě se stavebníci a někteří politici, chovají jako ti, kdo se snaží kocovinu přepít.

Stát letos platí prostřednictvím dopravního fondu na nové dálnice 75 miliard korun. V příštím roce slíbil 85 miliard. Stavebníci prostřednictvím ministra dopravy Gustáva Slamečky trvají na tom, že musí dostat o 37 miliard navíc, přitom dvanáct miliard dostanou zcela jistě.

Je pravda, že část těchto peněz přijde z fondů Evropské unie. Letos se je příliš čerpat nedaří, ale v příštím roce by se mělo utratit 36 miliard. I tak musí ministr financí někde najít, anebo si půjčit 90 miliard. Popsaná strategie by se dala nazvat rabováním posledních zbytků ze státního rozpočtu. Letošní deficit dosáhne ke dvěma stům miliardám, napřesrok se už varuje před schodkem 250 miliard. To je mimochodem další důsledek krize.

Co je tedy lepší, zachránit před krizí jedno odvětví, nebo zabránit katastrofálnímu propadu veřejných financí? Z pohledu stavebníků je to jasné a žádají pro své stavby víc peněz. Argumenty jsou obvyklé: lidé chtějí jezdit, proto je třeba proměnit v beton stále větší množství miliard.

Ovšem tento argument má značné trhliny, jak svědčí prostý fakt, že v posledních pěti letech se sice staví patnáct různých dálnic či rychlostních silnic, nebyla však dostavěna žádná. A i když se staví dálnice do Sokolova, Chomutova, či Frýdku-Místku, ani koruna se nenašla na nezbytné druhé spojení mezi Čechami a Moravou, které by odlehčilo nebezpečné dálnici D1.

Jestli bude některá z velkých silnic dostavěna aspoň v příštím roce, to není vůbec jisté. Ceny totiž rostou a stejný úsek dálnice mezi léty 2009 a 2008 v průměru podražil skoro o 90 procent.

Dopravní stavby se tak v zásadě stávají hladovou zdí, která nemá přinést jiný užitek, než zaměstnat lidi a přinést zisk několika firmám. O tom jak efektivně se staví, svědčí i údaje, že mezi nezbytnými stavbami, které se rozjedou v příštím roce, najdeme mimo jiné sklápěcí železniční most v Kolíně za tři miliardy, prohloubení Vltavy pro výletní lodě mezi Budějovicemi a Hlubokou, ale především přesun brněnského nádraží o kilometr s plánovanou cenou 20 miliard.

Můžeme ale vystoupit z programu investic, nebude to bolet firmy, ale hlavně jejich zaměstnance a celé regiony zasažené krizí? Taková otázka se dnes často opakuje a odpovídá snaze hostů večírku sehnat ráno alkohol a přepít nepříjemnou kocovinou po včerejším třeštění. Bolesti hlavy stejně neujdou, jen předtím zbytečně utratí víc peněz.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .