Paroubek útočí na média

Řekl: "Osmdesát procent médií je proti nám. Vedou proti nám válku." V dalších větách už médiím i vyhrožoval a slíbil, že až bude jeho strana u moci, zpřísní tiskový zákon. Prý proto, aby v Čechách a na Moravě nevládly "balkánské poměry". Vlastně nám ale jen předvedl, že ?balkánské poměry? tu fungují, ale rozhodně ne kvůli médiím. Na co lze z uvedených rozporů usuzovat?

Za prvé, že nepochopil, že svoboda slova je nedotknutelná. Kdyby podobnou větu pronesl ve Velké Británii, nejspíš by musel odstoupit hned druhý den.

Za druhé, že útoky na Stanislava Grosse a ostatní politiky sociální demokracie v souvislosti s privatizací Unipetrolu vnímá i jako útoky na sebe.

Za druhé, že nemá dost odvahy svou stranu očistit od podezření z korupce tím, že by ve spolupráci s Polskou policií a státními zastupitelstvími nechal kauzu privatizace Unipetrolu řádně prošetřit. Rozhodl se ji řešit jen rozchodem z podezřelým bývalým premiérem Grossem a tvrdým útokem na politické protivníky. Jak známo, cesta je ale důležitější než cíl, proto tvrzení, že pan premiér se spojí s každým, aby učinil vše pro blaho občanů, je nepravdivé. Nezmění-li pan Paroubek pravidla uvnitř vládnucí garnitury, tedy cestu a bude-li tolerovat korupci, nikdy neví k jakému cíli dojde: bude snadno vydíratelný od všech, které chránil. Stane se spolupachatelem i v případě, že sám z toho neměl vůbec žádný prospěch.

Za třetí, že nerozumí sousloví "balkánské poměry". Politologové rozlišují dva typy výkonu východní moci: Ruskou, která je odnoží mongolsko-byzantských tradic a balkánskou, která je směsí byzantského a tureckého způsobu vládnutí. Obě koncepce byly v postatě tyranské a diktátorské, ale jejich přísnost byla vždy mírněna neschopností a korupcí, říká třeba francouzský politolog Jacques Rupnik.

Pro balkánský výkon mci je typické, že jeho státní úředník se považuje za nadřazeného, nerad pracuje, má o sobě vysoké mínění a domnívá se, že by si stát a poplatníci měli považovat za čest ho vydržovat a nežádat od něho vysoké výkony, které by mohly podrobit zkoušce jeho inteligenci nebo jeho charakter. Na Balkáně lidé čekají na spravedlnost několik století, a proto čekat na soud několik roků je normální.

A to je přece přesně to, co právě předvádí pan Paroubek a jeho vláda či vlády jeho předchůdců. Vymáhání spravedlnosti jeu nás velice obtížné a upozorňují-li média na nízké výkony jeho předchůdce a domáhají-li se vyšetření podezření z korupce, která na jeho spolustranících ulpívají, chtějí-li je podřídit zkoušce, útočí na ty, kteří to vyžadují. Vyvyšuje se tedy nad ostatní a předvádí tím, že je přesvědčen, že na politiky neplatí běžná měřítka.

V demokracii je tomu ale naopak, tam u politiků a vysokých státních úředníků platí presumce viny. Již pouhé podezření má být důvodem k odchodu z funkce. Kde tomu je opačně, tam ještě jako u nás panují balkánské poměry, proti kterým média právě brojí. Útok na svobodu slova, která je v našem civilizačním okruhu nedotknutelná, tuto skutečnost jen podtrhuje.