Paradoxy profesionální armády

Vzhledem k problémům se kterými se vojsko potýkalo a k nedostatku financí se zdál přechod k plně profesionální armádě v nejbližší budoucnosti naprosto nereálný. Na první pohled paradoxně právě nedostatek financí přiměl politiky k tomu, aby na profesionálním vojsku intenzivně zapracovali. Výsledkem je fakt, že doba povinného rukování na základní vojenskou službu letos končí.

Od prvního ledna příštího roku pak budou uniformu oblékat pouze profesionálové. Ti budou samozřejmě doplněni občanskými zaměstnanci. Počty vojáků i civilistů v armádě budou nakonec výrazně nižší, než se původně plánovalo. Zkrátka Česká republika nemá ve státním rozpočtu tolik peněz, aby byla schopna financovat velkou profesionální armádu.

Takže ministerstvo obrany se musí potýkat nejenom s personální politikou, ale musí rovněž redukovat počet vojenských posádek a řešit dilema, do jakého typu vojska vlastně investovat. Pokud by vycházel z úspěšných zahraničních misí, musely by hrát prim chemické jednotky, zdravotníci, nebo protiteroristické síly. Právě tyto části armády v praxi dokázaly, že mají právo na svoji existenci a že dělají dobré jméno nejenom vojsku, ale celé České republice. To o zbývajících jednotkách nelze jednoznačně tvrdit. Naopak například nedostatky ve strážní službě, špatné hospodaření a neutěšený stav techniky dokazují, že by bylo lepší se těchto částí zbavit.

Tím spíš, že Česká republika je součástí Severoatlantické aliance a v případě ohrožení země by neměl být nepřekonatelný problém zkoordinovat obranu v rámci NATO. Také v poslední době v tolik diskutovaném boji proti terorismu nejsou tanky a dělostřelectvo zrovna nejúčinnější zbraní. Díky plánovaným škrtům v rozpočtu, ke kterým na letošní rok došlo, musí ministr pečlivě zvažovat, do čeho investovat. Role ministra Kostelky je o to těžší, že se musí vyrovnávat se zátěží z nedávné minulosti.

Řeč je o době, kdy armáda nesmyslně investovala do modernizace tanků a letadel. Kdy nakupovala nefunkční padáky a další nekvalitní výzbroj. To vše ji stálo miliardy korun. Pochybné investice však nepřinášejí žádný užitek a hlavně neúměrně zatěžují armádní rozpočet a snižují částku na reformu. Proto bude nakonec počet profesionálních vojáků pouze kolem 26 tisíc, zatímco při původním zadání transformace jich mělo být zhruba třikrát víc. Co se od začátku nemění, to je potřeba získat pro profesionální vojsko nové tváře. Tentokrát se už armáda nebude moci opírat o povinnost ze zákona, naopak bude muset něco nabídnout. Není náhodou, že novodobí verbíři jsou zatím úspěšní především v oblastech s vysokou nezaměstnaností.

V některých regionech je totiž problematické sehnat práci a služba v armádě může být pro některé muže z tohoto důvodu lákavá. Problém profesionálního vojska spočívá především v tom, že potřebuje lidi na nižší funkce. A do nich se určitě nepohrnou vyšší důstojníci, kteří jsou momentálně v armádě. Takže část z nich bude muset do konce roku uniformu naopak vysvléknout. Naplnit kvótu zhruba 26 000 by neměl být nepřekonatelný problém. Naopak transformace armády přinese komplikace civilní sféře. S přechodem na profesionální vojsko totiž skončí tzv. civilní služba.

Znamená to, že například nemocnice a různé sociální ústavy přijdou o levnou pracovní sílu. Za finančních podmínek, za kterých ji mladí muži vykonávali, je téměř jisté, že se adekvátní náhrada nenajde. A to ani z řad nezaměstnaných. Pro ně je totiž v současném systému sociálních dávek výhodnější brát podporu. Takže paradoxně přechodem na nový systém se nakonec nemusí zhroutit armáda, jak si to před několika lety někteří opoziční politici mysleli, ale do vážných potíží se může dostat zdravotní a sociální péče.

S trochou nadsázky by se dalo říci, že se nakonec státu může hodit nový branný zákon. Pokud projde v parlamentu, měla by být zachována branná povinnost. Samozřejmě pouze v případě války nebo ohrožení státu. Takže, kdyby se jako ohrožení státu zdůvodnil kolaps zdravotní a sociální péče, mohli by na místa dosavadních civilkářů nastoupit mimořádně povolaní branci. A aby byl paradox dotažen do konce, mohli by někteří civilkáři, kteří odmítali službu v armádě, kvůli obtížnému sehnání práce, nakonec najít cestu do profesionálního vojska.