Papež, kardinál Vlk a vztah církve k popírači holocaustu Richardu Wiliamsonovi

Promluví-li ale člověk s teology, teprve pak zjistí, v čem je tato kauza komplikovaná, laici u nás i v zahraničí totiž nepochopili obsah dekretu o snětí exkomunikace, tedy jejího zrušení.

Slovo omilostnění, jak se tento akt v médiích u nás i v zahraničí překládá, je totiž nepřesný.

Abychom ale nejprve pochopili o co jde, je třeba vysvětlit, co to je Kněžské bratrstvo svatého Pia X. Arcibiskup Marcel Lefebvre se bezmála před čtyřiceti lety postavil proti závěrům II.vatikánského koncilu a vytvořil to, co se nazývá bratrstvo svatého Pia X. Problém nastal tehdy, když chtěl ve svém bratrstvu vysvětit čtyři biskupy, a tím ze své skupiny učinit církev v církvi, což se stalo v roce 1988. Tento akt byl znamením schizmatu, tedy rozštěpení církve, a protože neuposlechl, byl potrestán exkomunikací, tedy vyloučením, které učinil papež Pavel VI. V roce 1975. A protože se katolíci celou dobu snaží o ekumenismus, tedy o otevření se vůči ostatním církvím, existovala také po celou dobu jejich exkomunikace snaha otevřít cestu i k usmíření s tímto bratrstvem. Bratrstvo má školy i semináře, vychovává své kněze a jméno papeže Pia X. si dalo do názvu proto, že jeho považují za posledního platného papeže, všechny novinky, které byly zavedeny později, považují za kacířské. Papež Benedikt, dle odborníků, jen tuto dlouhou cestu ke smíření dovršil snětím, aby se mohlo s touto skupinou vůbec začít jednat o jejich názorech.

Dnešním slovníkem bychom tedy řekli: otevřel cestu k možnosti diskutovat... Snětí ještě neznamená přijetí do církve, proto je ten termín omilostnění nevhodný. Schizma zůstává, toto bratrstvo je stále mimo církev.

Biskup Wiilliamson, popírač holocaustu, který působí v Argentině, z který prý ale musí odejít, je členem tohoto bratrstva a to, co hlásá, jsou jeho speciální názory, ale třeba rovněž dodat, že kvůli nim nebyl exkomunikován. Problém nastal, když kardinál Dario Hoyos připravoval podklady o bratrstvu pro papeže a tuto věc, která se týká jednoho člena, nezjistil. Papež se zabýval bratrstvem a ne jednotlivými členy.

Bohužel toto vysvětlení ze strany Vatikánu nezní moc přesvědčivě ve vztahu k papeži, protože on udělal takových řekněme zvláštních kroků několik: V roce 2006 urazil Muhammeda, v roce 2008 o Velikonocích slavnostně pokřtil muslima, takže tyto kroky tvoří jakousi řadu provokačních aktů vůči jiným náboženstvím... Tedy vykazuje nesmířlivost vůči ostatním a velkou toleranci vůči vlastním selhání.

Asi si můžeme dovolit říci, že tímto krokem si katolická církev v očích veřejnosti značně ublížila a rozhodně neprospěla k hlubšímu usmíření mezi katolíky, Židy a muslimy.

Kardinál Vlk mi řekl: "Je možná pravda, že Vatikán si uvědomil, že došlo k jistému selhání hlavně v komunikaci, která tuto kauzu odstartovala. Pro Vatikán to byl jistě šok".

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .