Papež a Jarmila. Dokument o tom, jak Ježíškova vnoučata zařídila setkání seniorky s papežem

Paní Jarmila na generální audienci u papeže
Paní Jarmila na generální audienci u papeže

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

Když si něco hodně přeješ, přání se splní. Jen musíš věřit a vysílat své přání do vesmíru. To mi říkala má babička. Já věřím a splnilo se mi už tolik přání, kolik jinému za celý život. Třiaosmdesátiletá Jarmila z Třebíče si přála setkat se s papežem Františkem a já jsem si přála, aby se jí přání splnilo.

Osobní setkání s papežem jsme zařídit neuměli, uměli jsme ale vytvořit podmínky, aby se tak mohlo stát. Zajistili jsme díky projektu Ježíškova vnoučata účast Jarmily na generální audienci ve Vatikánu společně s dalšími více než deseti tisíci poutníky z celého světa.

Seniorka se stala součástí historicky první poutě českobudějovické diecéze do Vatikánu, pojmenované podle patrona diecéze svatého Mikuláše. Tým Ježíškových vnoučat zamluvil letenky a ubytování pro Jarmilu a její pečovatelku Evu Šebovou v Římě a sehnal sponzory cesty. A ještě jednou slova mojí babičky: udělej, co můžeš a pak už jen „pánu Bohu poručíno“.

Jarmilin životní příběh

Jarmila Vrzáčková pochází z Míčova v Železných horách a už v dětství si přála být jeptiškou. Žila ve špatných sociálních podmínkách, byla často nemocná a jeptišky poprvé uviděla při jednom ze svých pobytů v nemocnici. Jeptišky jí připomínaly anděly.

Narodila se jako nejmladší z deseti dětí Anně a Janu Vrzáčkovým. Dospělosti dožili jen Růžena, Karel, Rudolf, Božena a Jarmila. Navštěvovala rolnickou školu a už v sedmnácti letech se přestěhovala na Třebíčsko za starší sestrou Božkou. Jeptiškou se nestala, ale do kostela chodila pravidelně. Duchovní život byl pro ni útěchou, neměla vlastní rodinu a dlouho ani vlastní bydlení. Téměř celý život bydlela na ubytovně a pracovala jako dělnice v Závodech Gustava Klimenta.

Jarmiliným velkým tématem jsou láska a muži. Jedním z nejdůležitějších mužů v životě byl její táta Jan, který si nejmladší dceru hýčkal. Druhým mužem, který vstoupil na dvacet let do jejího života, byl ženatý Bohumil, s kterým po čtyřicítce počala dceru Evu. V posledních desetiletích života je pro ni nejvýznamnější osobou kněz Jiří, jeho kázání a rozhovory s ním jí dávají sílu.


Dokument natočila Mária Pfeiferová v dramaturgii Ivana Studeného.

Návštěvy kostela, kázání i modlitby Jarmile pomáhají překonat životní těžkosti. Přežila leukémii, má těžkou osteoporózu, velké bolesti zad, v dětství kvůli nedostatečné výživě a špatným životním podmínkám téměř oslepla. Vymodlená dcera Eva se jí narodila s Downovým syndromem a Jarmila se o ni starala téměř sama do Eviných dvanácti let.

Dnes dvaačtyřicetiletá Eva žije v Domově pro osoby se zdravotním postižením Velehrad. Jarmila dožívá v samotě v Domově pro seniory v Třebíči. Máma s dcerou spolu žít nemůžou, takovou možnost náš sociální systém nenabízí. Dokud měla Jarmila sílu, jezdila z Třebíče do Velehradu jednou měsíčně, teď jsou její možnosti omezené a každé setkání s dcerou je tak pro obě vzácné.

Byl to dobrý nápad?

Cesta do Vatikánu nebyla pro těžce nemocnou Jarmilu snadná. Nedůvěřivá seniorka, doprovázená sociální pracovnicí z domova pro seniory Evou Šebovou nevěřila, že je v Itálii a se svatým otcem se uvidí. Zmatená mysl jí říkala, že jsme ji unesly a převezly do Rakouska. Jarmila si přála setkání s papežem Františkem, ale neuměla si představit důsledky svého přání. A my také ne.

Jarmilu zaskočilo už samotné pražské letiště, letadlo, hustá doprava z římského letiště do centra města, hotel i všudypřítomný hluk velkoměsta. Jen několik týdnů uplynulo od chvíle, kdy Jarmila vyslovila své přání před zakladatelkou Ježíškových vnoučat Olgou Štrejbarovou. Večer před audiencí u papeže jsem si přestala být jistá, že to byl dobrý nápad.

Paní Jarmila na generální audienci u papeže

Ale věřila jsem dál. A díky všem možným náhodám a v cíli naší cesty i milosti a laskavosti českobudějovického biskupa Vlastimila Kročila a velvyslance České republiky u Svatého stolce Pavla Vošalíka se stal zázrak. Přes všechna přísná bezpečnostní a protokolární opatření se těmto dvěma mužům podařilo přesvědčit lidi z okolí svatého otce, že pro Jarmilu je setkání s papežem důležité. Že je poutnice, která vykonala dlouho cestu. Že si požehnání od svatého otce zaslouží.

Po hodinové generální audienci a společné modlitbě pro mě a Jarmilu přišli lidé z okolí Svatého otce a odvedli nás do speciálního sektoru u pódia a oltáře s pokynem: „Seďte, čekejte a nehýbejte se.“ Po malé chvíli Papež František, v doprovodu biskupa Kročila, skutečně přistoupil k třiaosmdesátileté Jarmile Vrzáčkové, objal ji a požehnal jí. A podal ruku i mně a mým prostřednictvím také požehnal celému projektu Českého rozhlasu Ježíškova vnoučata. Jarmila dostala od papeže růženec a od první chvíle věděla, že ho dá jako vánoční dárek dceři Evě.

Proměněná Jarmila

Natočit hodinový dokument o nemluvné a zmatené Jarmile a její cestě za papežem se zdálo do té doby nemožné. Neuměla jsem si představit, jak odevzdám objednaný tříminutový rozhovor pro Radiožurnál. Od té chvíle, co se ti dva setkali, ale Jarmila září. O pocitech a emocích jsme spolu mluvily dlouho ještě v aule Pavla VI. a od té doby nespočetněkrát. Jarmila jako by omládla.

Když jsme týden nato spolu předávaly dceři Evě požehnaný růženec v Domově pro osoby se zdravotním postižením Velehrad, pečovatelky žasly nad proměněnou Jarmilou: veselou a upovídanou starší dámou, která trpělivě snáší mediální zájem o svou osobu a hrdě se chlubí, jak jí paní z rozhlasu chválí, jak dobře mluví.

S Jarmilou se od té doby potkávám často. Vypráví mi o dětství, rodině a vzpomíná na velkou cestu do Itálie. Plánuje, kam spolu pojedeme příště. Možná si myslí, že jsem její příbuzná. Asi už zapomněla, kdy jsem jí vstoupila do života, ale pamatuje si, že je jí při našich setkání dobře. Jako kdyby byl Český rozhlas první, koho její život zajímá. Příběh Jarmily, příběh Evy, cestu do Vatikánu i lásku s knězem představuje dokument Papež a Jarmila.