Panika v Bagdádu: 650 mrtvých

Tragedie nastala během pouti znepřátelených šíitů. Ta směřovala (jako každý rok touto dobou) k mešitě, zasvěcené jednomu z jejich uctívaných immámů - a účastnilo se jí na milión lidí. Stačilo, aby někdo vykřikl, že v davu jsou dva sebevražední teroristé, a nastala panika. Dav se tísnil na mostě přes řeku Tigris, někteří lidé skákali ve strachu do vody, jiní do ní byli vytlačeni, když se prolomilo zábradlí. Spoustu obětí ušlapal dav.

Irácké úřady oznámily, že většinu mrtvých tvoří ženy a děti, které mají samozřejmě menší šanci se bránit. Premiér Džafárí vyhlásil tři dny státního smutku. Pro některé je to jakýsi symbolický smuteční obřad nad Irákem, který se podle nich nezadržitelně rozpadá na tři státy.

Jisté je, že lepší mobilizaci voličů k budoucímu referendu si sunité nemohli přát. Mimochodem, na dav poutníků byly už před právě popsanou tragédií vypáleny dělostřelecké granáty, které si vyžádaly desítky mrtvých. Celá událost zasévá tedy ještě větší nepřátelství mezi šíity a sunity.

Dodejme, že násilí a teroristické útoky nijak nezeslábly po předložení návrhu ústavy parlamentu koncem minulého týdne. Došlo k němu totiž přes výslovný odpor sunitů. Komunita šíitů a Kurdů je takříkajíc převálcovala, což znamená, že se asi nedá počítat s podporou sunitů v říjnovém referendu. Právě naopak, pokusí se ústavu zablokovat.

Musí se jich ale zůčastnit velký počet, protože k odmítnutí návrhu je potřebná dvoutřetinová většina ve třech provinciích. Proto nynější mobilizace sunitských voličů, a proto momentálně tak silné nepřátelství mezi sunity a šíity.

Mimochodem, události mají i určitý symbolický podtón. Mešita, ke které směřovali poutníci, je zasvěcena historicky sedmému imámovi jménem Musá al-Kazím. Ten žil v klíčové době pro islám, neboť právě tehdy se učení proroka Mohameda štěpilo na sunitskou a šíitskou větev. Tehdy byli šíité persekuováni za vlády tvrdého vládce Harúna Rašída. Samotný Musá al-Kazím strávil 14 let ve vězení a posléze byl (v roce 799) otráven. Šíité ho proto dnes považují za jednoho ze svých hlavních mučedníků.

Otázka je, jak se bude situace v Iráku vyvíjet - a jakou úlohu v tom sehraje nynější tragédie. Jedním z důvodů, proč k ní došlo, a proč byl její rozsah tak obrovský, je napětí, jež mezi sunity a šíity už delší dobu panuje. Toto napětí se ještě prohloubí a (podle skeptiků) povede po referendu k otevřenému boji.

Celá věc je špatnou zprávou pro Američany, kteří se nadále musí starat o základní stabilitu. Domácí podpora amerického prezidenta Bushe momentálně klesá - dosáhla 45% - zřejmě právě kvůli Iráku. I když to není žádné tragické číslo, je to Bushovo minimum a tak se Bílý dům snaží přijít s ofenzivou, jež by oblíbenost současné administrativy zvýšila.

Nic to ale asi nezmění na suchých číslech. Každý den války v Iráku stojí Američany neuvěřitelných 186 miliónů dolarů. Noviny Washington Post přišly okamžitě s porovnáním s někdejší válkou ve Vietnamu - a zjistily, že i ta byla levnější. Ačkoliv tehdy panovaly trochu jiné relace, je to voda na mlýn Bushových odpůrců, kteří tvrdí, že situaci v Iráku Bílý dům prostě nedokáže zvládnout.

Bushova administrativa bude tedy muset něco vymyslet. Sesazení diktátora pro ni nebyl problém, bitvu o ústavu ale nepochybně prohrála - paradoxně tím, že se z ní stáhla a snažila se pouze z pozadí věci ovlivňovat. Iráčané se mezi sebou nedohodli a vydali se vlastními cestami. Bylo by smutné, kdyby se nakonec mělo ukázat, že američtí vojáci umírali jenom kvůli tomu, aby Saddámův Irák nahradily tři státy, ze kterých nejméně jeden bude tvrdě islámský a všechny tři budou svorně protiamerické.