Pandury, armáda a korupce

Řeč může být o velkých zakázkách typu nájmu nadzvukových stíhaček JAS-39 Gripen, nebo o největší zakázce v armádní historii, která se týkala pořízení obrněných transportérů. Přitom ministerstvo obrany využilo příslušnými zákony danou možnost nevypisovat otevřenou veřejnou soutěž s ohledem na základní bezpečnostní zájmy země.

Nejde však pouze o takováto tučná sousta. Připomenout lze dnes už legendární padáky, které měly jeden "drobný" nedostatek. Pokusit se s jejich pomocí přistát po skoku z výše několika kilometrů bylo životu nebezpečné. Slušný zisk firmám a podle všeho i armádním úředníkům, kteří o zakázkách rozhodovali, mohly vynést i na první pohled méně lukrativní dodávky. Ty se mohly týkat zásobování potravinami, nebo třeba nejrůznějších stavebních prací. Nemuselo zrovna jít o miliardy, ale o desítky nebo stovky milionů.

S trochou zjednodušení by se dalo říci, že kamkoli v armádě zaměří policie svoji pozornost, tam by mohla odhalit něco nekalého. Přitom podivné hospodaření není záležitost krátkodobá, naopak se táhne už desítky let. Proto poněkud nepatřičně mohla na diváky působit slova, které při nedělní televizní diskusi zněla z ústa předsedy ODS Mirka Topolánka, cituji: "Zbrojní zakázky nikdy nepodléhaly standardním výběrovým řízením a zákonu o veřejných zakázkách, a to je první problém. Druhý problém - ten systém řešení zakázek, který já jsem se snažil řešit během mé vlády, to znamená takzvaná sekce vyzbrojování, je stát ve státě, který si v podstatě dělá co chce, proto jsem navrhoval, aby byl systém zrušen a zavedena daleko větší kontrola a vnitřní audit", konec citátu Mirka Topolánka.

Bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý k tomu na televizní obrazovce dodal, cituji: "Je potřeba, aby se výběrová řízení v resortu obrany vedla jiným způsobem. Je sice pravda, že část parametrů se musí utajit, to je ale z hlediska spíše technického, nicméně vlastní výběrové řízení a ekonomické záležitosti by měly být úplně otevřené," konec citátu Jiřího Šedivého. K tomu lze snad pouze dodat otázku, proč to oba pánové vehementně neprosazovali, když byli v pozicích, ze kterých mohli dění kolem armádních zakázek aktivně ovlivňovat? Neplatí to samozřejmě pouze o nich, ale i o dalších politicích napříč spektrem, v neposlední řadě rovněž o nejrůznějších náměstcích a důležitých úřednících, kteří se kolem armádních zakázek pohybovali, nebo jejich zadávání mohou i nadále ovlivňovat. Vzhledem k tomu, že se pochybnosti objevovaly celkem pravidelně, může to vyvolávat dojem, že šlo, a možné ještě i nadále jde, o propracovaný systém, který nemůže narušit osamocený jednotlivec.

Pokud tedy politici myslí svůj boj proti korupci a za zprůhlednění zadávání státních zakázek vážně, pak by měli zřetelně a opakovaně dávat najevo, že se jim to nelíbí a že plně podporují orgány činné v trestním řízení, aby jednotlivé případy dotáhly do zdárného konec podle hesla - padni komu padni. V této souvislosti nepůsobí zrovna nejšťastněji nápady typu ustavení speciálního vyšetřovacího týmu, nebo úkolování, dokdy má být kauza nákupu obrněných transportérů uzavřena. Musí to nutně vyvolávat dojem, že orgány činné v trestním řízení jsou pod tlakem politiků nebo lidí na ně napojených. Kdyby tomu bylo jinak, nemuseli by politici o nějakém speciálním režimu vyšetřování vůbec uvažovat.

Selským rozumem měřeno, pokud by práce policie či státního zastupitelství byla nějakým způsobem ovlivňována, pak se tohoto tlaku nezbaví tím, že na nějakém případu bude pracovat speciální tým vytvořený na návrh politiků. Naopak to může vyvolávat dojem, že jeho sestavení je jen úhybným manévrem, jak celou věc nechat vyšumět do ztracena.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .