Otta Bednářová – příběh morální novinářky
Nadčasová, morální, zásadová, pevná ve svých názorech a postojích, statečná a hlavně lidská... Nejen novináři by se mohli jejím životem inspirovat. Její slova ze závěru dokumentu apelují na všechny: „Ať už se nikdy neopakují hrůzy režimu a nezákonnosti!“
Z ČKD a KSČ až k Chartě 77
Absolventka reálného gymnázia v Praze pracovala od roku 1947 zhruba rok jako úřednice v ČKD ve Vysočanech a pak krátce v roce 1948 jako úřednice na okresním sekretariátu KSČ Praha 8. Vyzkoušela si i profesi dělnice v Tesle Hloubětín. Pak 13 let působila v rozhlase a v 60. letech už v televizi.
Publicistický pořad Zvědavé kamery ale musela v 70. letech opustit kvůli svým názorům na okupaci. Za normalizace se angažovala jako signatářka Charty 77 a pro Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, tzv. VONS. V 90. letech byla u zrodu Výboru dobré vůle Olgy Havlové.
Z rozhlasu do televize
Otka se ve svých rozhlasových pořadech zaměřovala na sociální, zemědělskou a ženskou problematiku. Výrazně se podílela na vzniku kritických pořadů. V době, kdy byl rozhlas v zajetí propagandy komunistické ideologie, se snažila poukazovat na nedostatky režimu. V 60. letech za cyklus reportáží Právo na zdraví získala ocenění Rozhlasové žatvy.
V 60. letech mediální scéna zaznamenávala liberalizaci a novináři prosazovali svůj postoj, názor a myšlenky. Pro Otku Bednářovou byl velkou výzvou rok 1963, kdy opustila rozhlas a přešla do Československé televize jako redaktorka a scenáristka prestižního publicistického pořadu Zvědavá kamera, kde působili např. Ota Nutz, Vladimír Branislav nebo Milan Tomsa.
Osudové momenty Zvědavé kamery
Autoři Zvědavé kamery si během 60. let vybírali společenské a etické problémy. Pořad Otky Bednářové s názvem Volba povolání byl jedním z kontroverzních. Pro Otku klíčový byl pořad Svědectví pro výstrahu (1968, režie Milana Tomsy). Proces s tzv. Velkou trockistickou radou, kde mezi sedmi obžalovanými byli i ředitelé velkých podniků, obvinění ze spiknutí za účelem rozvrácení socialistického hospodářství.
Po srpnové revoluci 1968 se Otka Bednářová odmítla distancovat od své tvorby a zejména od svých postojů. V roce 1970 byla redakce Zvědavé kamery zrušena a redaktoři byli z Československé televize, včetně Otky Bednářové, vyhozeni. Profesionální novinářka téměř na vrcholu své kariéry se ocitla na dlažbě. Otka se nevzdala.
Doba disentu
Otka Bednářová byla mezi prvními, kdo podepsali Chartu 77, a stála i při zrodu Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), který byl ustaven 27. 4. 1978 v duchu poslání Charty 77. Za svou disidentskou činnost byla Otka Bednářová s ostatními členy VONS (Petr Uhl, Václav Benda, Jiří Dientsbier, Václav Havel, Dana Němcová) v roce 1980 odsouzena a počátkem ledna převezena z Ruzyně do vězeňské nemocnice na Pankráci.
Přestože si stěžovala na otoky nohou a bolestivé zduření lymfatických žláz, byla po vyšetření 25. ledna 1980 transportována eskortou do opavské ženské věznice. Na tuhle jejich společnou cestu v dokumentu vzpomíná Anna Šabatová.
Stejně jako na období, kdy ji po návratu Otka pomáhala s dětmi, protože manžel Šabatové Uhl byl stále ve vězení. V roce 1982 synové Otky emigrují do Británie. Ona ale nezůstává sama. Péče o druhé a zájem o veřejný život ji posilovaly a dávaly sílu.
Konečně svoboda
Sametová revoluce přichází v době, kdy je Otce 62 let. Celá společnost se připravuje na demokracii. Postupně se mění společenská, politická, ekonomická i mediální mapa a Otka obnovuje spolupráci s Českým rozhlasem i Českou televizí, ale jen na krátkou dobu.
Svou pozornost spíše zaměří na humanitární činnost a zapojí se do Výboru dobré vůle Olgy Havlové. Na prvním vzpomínkovém setkání Charty 77 v roce 1991 v Paláci kultury vyzývá konfidenty StB, aby místo opustili…
Očima autorky:
Jsem ráda, že jsem této výjimečné ženě mohla věnovat pozornost v rozhlasovém dokumentu a zachytit fragmenty vzpomínek syna Jana, přátel, novinářů i bývalých disidentů a zařadit i archivní ukázky její rozhlasové a televizní práce. Otka ke mně vyslala vzkaz, o kterém stále přemýšlím – „novinář s pevným morálním základem“. Fascinovala mě svým postojem k životu, novinářské práci a mimořádnou empatií k lidem. Otta Bednářová se o život jiných lidí opravdu „o pravdu“ doslova rvala. V každém zlomovém mezníku se otiskly stopy poctivého charakteru křesťanky, která se jen na chvíli nechala unést ideály komunismu – režimu, který se jí stal v 80. letech osudným.
Související
-
Prosím vás v zoufalé naději o pomoc. V květnu 1945 lidé psali do rozhlasu s nadějí, že najdou blízké
Dokument o prvních dramatických poválečných dnech roku 1945, ve kterých hrál důležitou roli Československý rozhlas.
-
Rok 1968 mi obrátil život naruby: Krycí jméno Oxford. Příběh Anny Grušové
Hvízdavý zvuk raket pod stolem – to je první vzpomínka z dětství Anny Grušové, rozené Goldstückerové. Pochází z války, kdy na Velkou Británii dopadaly německé zbraně.
-
Rok 1968 mi obrátil život naruby: Emigrovala jsem z lásky. Příběh Lídy Rakušanové
Dodnes ji posluchači Českého rozhlasu Plus slyší v komentářích. Málokdo z nich možná ví, že z Československa odešla z osobních důvodů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
