Otevřený případ pro detektivy - Shakespeare

Odlitek se sice nápadně podobá dochovaným Shakespearovým portrétům, protože však žádný z nich nevznikl za jeho života, je část vědecké obce k jejím závěrům poměrně skeptická. Přesto zpráva vzbudila jistou senzaci. O životě anglického dramatika se totiž i po čtyř stech letech ví jen málo.

Mezery v Shakespearově životopise vyvolávají dlouhodobé spekulace nejen ohledně jeho podoby, ale často i ohledně jeho totožnosti. Hlavní zmatek působí období mezi rokem 1585, kdy Shakespeare ve Stratfordu nad Avonou nechal pokřtít své dva syny a rokem 1592, kdy londýnský literát Robert Green ve svém posmrtně publikovaném textu Shakespeara jízlivě napadl. Sedm let, které tyto dvě události od sebe dělí, se v Shakespearově biografii často nazývají "léty ztracenými".O Shakespearovi se během této doby nelze dozvědět vůbec nic. Přitom je to období v jeho životě klíčové. Ženatý syn rukavičkáře z malého města, kde později i zemřel, se během nich měl bez doprovodu rodiny přesunout do Londýna a stát se uznávaným hercem a autorem divadelních her. Nutno ovšem podotknout, že i ostatní fakta, jež svět o Shakespearovi dnes ví, jsou stále příliš často provázena slovy jako pravděpodobně, asi a zřejmě.

Podle ustáleného kánonu je Shakespearovi připisováno autorství 36 dramat, několika sonetů a básní. V nich kromě neobyčejného talentu prokázal i jisté vzdělání, jehož se mu jen stěží mohlo dostat na stratfordské škole, kterou pravděpodobně navštěvoval. Proto (nejen) se velmi dlouho tradovalo, že skutečným tvůrcem geniálních her je někdo jiný. Mezi těmi, kteří se z různých důvodů měli zaštítit pseudonymem Shakespeare, dlouho figuroval sir Francis Bacon (1561-1629), hrabě z Oxfordu Edward de Vere (1550-1604) či další dramatik Christoph Marlow (1564-1593).

Se zatím poslední teorií ohledně Shakespearovi identity přišel americký spisovatel Robin Williams. Tvrdí, že Shakespeare byl ve skutečnosti ženou. Jeho favoritkou se stala Mary Sidneyová Herbertová, komtesa z Pembroke (1561-1621), sestra básníka sira Philipa Sidneyho a jedna z nejvzdělanějších žen v tehdejší Anglii. Sama také psala básně a na svém panství ve Wiltshire založila literární kroužek, který měl za cíl pozdvihnout úroveň anglické literatury. Její jméno bylo navíc již dříve skloňováno v souvislosti s možností spoluautorství některých Shakespearových děl. Přesto ani tato domněnka nebyla přijata historiky nijak jednoznačně.

V londýnské Národní portrétní galerii se v současnosti koná výstava věnovaná Shakespearovu životu. Mezi jinými se poprvé pro širší veřejnost uvolnila jeho poslední vůle, ve které se sice slavný dramatik nezmiňuje o žádném ze svých textů, zato však své ženě odkazuje až "druhou nejlepší postel." O smyslu této věty se spekuluje již dlouhá léta, více světla do bádání shakespearologů však nepřinesla. Výstava také kromě dalších dobových předmětů představuje všech šest známých Shakespearových portrétů, které jak už bylo ovšem řečeno, vznikly až po jeho smrti. Nejnovější příspěvky k životu nejslavnějšího Angličana všech dob tak tedy zatím k většímu jasnu v jeho případě nepřispěly.