Osvětu jsem šířila pořád. Komunální politika není daleko od aktivismu, bilancuje ekoložka Gaillyová
„Šířila jsem osvětu pořád a třeba to na někoho mělo nějaký vliv,“ bilancuje v pořadu Leonardo Plus ekoložka a ředitelka Ekologického institutu Veronica Yvonna Gaillyová. Jako první vědkyně zabývající se environmentalistkou dostala státní vyznamenání za zásluhy v oblasti vědy. Původně přitom vystudovala fyziku a k ochraně životního prostředí se dostala v podstatě náhodou.
Na konci osmdesátých let dostudovala pozdější ekoložka Fyziku pevných látek a Optiku pevných látek na Masarykově univerzitě v Brně. Fyzika ji fascinovala už od dětství.
„Tíhla jsem k tomu, myslím si, hodně díky svému tatínkovi, který byl lékař, ale měl ohromný přehled o přírodních vědách i o raketové technice,“ vzpomíná profesorka, která dnes vyučuje na Katedře environmentálních studií Masarykovy univerzity v Brně.
Čtěte také
Obor tehdy studovala jako jediná žena ve svém ročníku. Přírodovědecká fakulta žila mezioborovým životem, a tak se začínající fyzička seznámila se studenty geografie a geologie. Ti jí, jak říká, „otevřeli oči“.
„Pořádali akce, přesazování bledulí a tak. A to bylo něco, o čem člověk běžně chodící po Brně nevěděl. Tak jsem tehdy pochopila, že existuje ochrana přírody, což jsem snad věděla, ale že je tu vůbec taková nějaká větší péče o krajinu – a tím jsem se vlastně probudila,“ popisuje.
Postupně se tak i přes známé dostávala blíže k ekologickým a environmentálním otázkám. „Člověka něco někam nasměruje a pak už není cesty jinam a zpět. A ani jsem ji nehledala,“ zamýšlí se ekoložka.
Komunální politika
Environmentálními tématy se zabývala i jako opoziční zastupitelka za Brno-střed, kde jako nestranná za Zelené působila tři volební období, dvanáct let.
„Komunální politika vlastně není tak vzdálená angažovanému, aktivistickému přístupu k věcem veřejným. A mně to bylo vždycky blízké,“ vysvětluje.
Čtěte také
V zastupitelstvu vedla Komisi pro životní prostředí. Podstatná část problémů spojených s životním prostředím se ale ve městě řešila na magistrátu.
„Svrchovanosti malých radnic jsou skutečně nějaké trávníčky, úklid, odpadkové koše a podobně. Ale ve skutečnosti jsem měla radost i z toho, že jsem tam vnášela ty naše věci z oblasti ochrany přírody,“ vzpomíná profesorka.
V parku na Obilním trhu se například jako zastupitelka snažila, aby se všechny cesty nezabetonovaly a stále se do nich mohla vsakovat voda.
„Co jsem si prosadila, tak se udělalo nějak kosmeticky. A já jsem si potom smutně natáčela, jak z toho parku, kde se ta voda má zadržet, valí voda ven,“ popisuje Gaillyová a dodává: „Šířila jsem osvětu pořád a třeba to na někoho mělo nějaký vliv“.
Poslechněte si celý pořad nahoře v audiozáznamu.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.