Osvětu jsem šířila pořád. Komunální politika není daleko od aktivismu, bilancuje ekoložka Gaillyová

Na konci osmdesátých let dostudovala pozdější ekoložka Fyziku pevných látek a Optiku pevných látek na Masarykově univerzitě v Brně. Fyzika ji fascinovala už od dětství.

„Tíhla jsem k tomu, myslím si, hodně díky svému tatínkovi, který byl lékař, ale měl ohromný přehled o přírodních vědách i o raketové technice,“ vzpomíná profesorka, která dnes vyučuje na Katedře environmentálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Čtěte také

I paní, která jde z trhu a čouhá jí pórek z tašky, může jít na demonstraci za klima, věří Gaillyová

Obor tehdy studovala jako jediná žena ve svém ročníku. Přírodovědecká fakulta žila mezioborovým životem, a tak se začínající fyzička seznámila se studenty geografie a geologie. Ti jí, jak říká, „otevřeli oči“.

„Pořádali akce, přesazování bledulí a tak. A to bylo něco, o čem člověk běžně chodící po Brně nevěděl. Tak jsem tehdy pochopila, že existuje ochrana přírody, což jsem snad věděla, ale že je tu vůbec taková nějaká větší péče o krajinu – a tím jsem se vlastně probudila,“ popisuje.

Postupně se tak i přes známé dostávala blíže k ekologickým a environmentálním otázkám. „Člověka něco někam nasměruje a pak už není cesty jinam a zpět. A ani jsem ji nehledala,“ zamýšlí se ekoložka.

Komunální politika

Environmentálními tématy se zabývala i jako opoziční zastupitelka za Brno-střed, kde jako nestranná za Zelené působila tři volební období, dvanáct let.

„Komunální politika vlastně není tak vzdálená angažovanému, aktivistickému přístupu k věcem veřejným. A mně to bylo vždycky blízké,“ vysvětluje.

Čtěte také

Na Brně mám ráda i to, co spousta lidí nenávidí, přiznává ředitelka spolku Vesna Barbora Antonová

V zastupitelstvu vedla Komisi pro životní prostředí. Podstatná část problémů spojených s životním prostředím se ale ve městě řešila na magistrátu.

„Svrchovanosti malých radnic jsou skutečně nějaké trávníčky, úklid, odpadkové koše a podobně. Ale ve skutečnosti jsem měla radost i z toho, že jsem tam vnášela ty naše věci z oblasti ochrany přírody,“ vzpomíná profesorka.

V parku na Obilním trhu se například jako zastupitelka snažila, aby se všechny cesty nezabetonovaly a stále se do nich mohla vsakovat voda.

„Co jsem si prosadila, tak se udělalo nějak kosmeticky. A já jsem si potom smutně natáčela, jak z toho parku, kde se ta voda má zadržet, valí voda ven,“ popisuje Gaillyová a dodává: „Šířila jsem osvětu pořád a třeba to na někoho mělo nějaký vliv“.

Poslechněte si celý pořad nahoře v audiozáznamu.