Dostat se z ulice k pomoci, která nepřijde až za vámi, je nepřekonatelný problém, popisuje expertka
Důvodů, které dovedou člověka do sociálního vyloučení a na ulici, je mnoho. Jen v Praze žijí bez domova tři až čtyři tisíce lidí. „Na ulici se dá relativně snadno dostat, ale strašně těžko se z ní dostává zpátky. To je nadlidský výkon,“ zdůrazňuje pro Český rozhlas Plus odbornice na právo sociálního zabezpečení z Právnické fakulty Univerzity Karlovy Kristina Koldinská.
Život na ulici připomíná začarovaný kruh. Ten se v první řadě projevuje nedostatkem spánku. „Když jste na ulici, tak se nevyspíte,“ zdůrazňuje první problém a pokračuje ve výčtu:
„Když se nevyspíte, tak nejdete odpočatí do práce. Když nemáte práci, kterou si můžete udržet, tak nemáte kde bydlet – a jsme přesně v tom začarovaném kruhu.“
Čtěte také
Kromě toho se také zranitelní, sociálně vyloučení lidé potýkají s nedostatkem efektivní péče.
„Pokud si říkáme sociální stát, tak je těžké si představit, že připustíme, že v Praze zemře každý rok dvacet pětadvacet, možná i více lidí bez domova,“ namítá expertka, která se lidem bez domova věnuje i jako dobrovolnice v komunitě Sant’Egidio.
Koldinská poukazuje i na skutečnost, že bezdomovci v Česku nemají specializovanou péči. Po převozu do nemocnice a ošetření jsou odkázáni na péči domácí – ta ale na ulici neexistuje.
O formě sociálně zdravotního pomezí se mluví především v souvislosti se seniory. Potřebovali by ji ale i lidé sociálně vyloučení.
Pro takové je totiž obtížné vůbec dosáhnout i na pomoc, která se nabízí. „Dostat se k pomoci, která existuje, ale za člověkem sama nepřijde, je nepřekonatelný problém,“ vysvětluje Koldinská.
„Velká nemoc“
Na okraji české společnosti dnes nežijí jen ti bez domova. V podobné pozici se ocitají například senioři, obyvatelé vyloučených lokalit nebo ukrajinští uprchlíci.
„Postavení ukrajinských občanů, většinou žen – nejenom na trhu práce, ale vůbec v české společnosti – je čím dál tím složitější a musí čelit čím dál tím větším verbálním útokům,“ vysvětluje odbornice.
Čtěte také
Tyto útoky podle ní souvisí s dezinformacemi či populismem. „V okamžiku, kdy se mi nedostává, tak mám i já sám tendenci ze svého nedostatku obvinit někoho jiného. Najít si nějakého obětního beránka,“ popisuje Koldinská.
S vyloučením navíc přichází samota – a ta podle ní spojuje všechny na okraji společnosti. „Cokoliv tu ‚velkou nemoc‘, samotu, řeší a prolamuje, je podle mě skvělé,“ uzavírá.
Poslechněte si celé Leonardo Plus.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
