Dostat se z ulice k pomoci, která nepřijde až za vámi, je nepřekonatelný problém, popisuje expertka

Život na ulici připomíná začarovaný kruh. Ten se v první řadě projevuje nedostatkem spánku. „Když jste na ulici, tak se nevyspíte,“ zdůrazňuje první problém a pokračuje ve výčtu:

„Když se nevyspíte, tak nejdete odpočatí do práce. Když nemáte práci, kterou si můžete udržet, tak nemáte kde bydlet – a jsme přesně v tom začarovaném kruhu.“

Čtěte také

Nocleženky pomáhají lidem bez domova přečkat zimu. V noclehárnách je díky nim každý automaticky přijat, vysvětluje šéf Armády spásy

Kromě toho se také zranitelní, sociálně vyloučení lidé potýkají s nedostatkem efektivní péče.

„Pokud si říkáme sociální stát, tak je těžké si představit, že připustíme, že v Praze zemře každý rok dvacet pětadvacet, možná i více lidí bez domova,“ namítá expertka, která se lidem bez domova věnuje i jako dobrovolnice v komunitě Sant’Egidio.

Koldinská poukazuje i na skutečnost, že bezdomovci v Česku nemají specializovanou péči. Po převozu do nemocnice a ošetření jsou odkázáni na péči domácí – ta ale na ulici neexistuje.

O formě sociálně zdravotního pomezí se mluví především v souvislosti se seniory. Potřebovali by ji ale i lidé sociálně vyloučení. 

Pro takové je totiž obtížné vůbec dosáhnout i na pomoc, která se nabízí. „Dostat se k pomoci, která existuje, ale za člověkem sama nepřijde, je nepřekonatelný problém,“ vysvětluje Koldinská.

Kristina Koldinská|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

„Velká nemoc“

Na okraji české společnosti dnes nežijí jen ti bez domova. V podobné pozici se ocitají například senioři, obyvatelé vyloučených lokalit nebo ukrajinští uprchlíci.

„Postavení ukrajinských občanů, většinou žen – nejenom na trhu práce, ale vůbec v české společnosti – je čím dál tím složitější a musí čelit čím dál tím větším verbálním útokům,“ vysvětluje odbornice.

Čtěte také

Sociální geograf: Až 80 % Ukrajinců si našlo v Česku práci. Mnohým ale hrozí, že se stanou bezdomovci

Tyto útoky podle ní souvisí s dezinformacemi či populismem. „V okamžiku, kdy se mi nedostává, tak mám i já sám tendenci ze svého nedostatku obvinit někoho jiného. Najít si nějakého obětního beránka,“ popisuje Koldinská. 

S vyloučením navíc přichází samota – a ta podle ní spojuje všechny na okraji společnosti. „Cokoliv tu ‚velkou nemoc‘, samotu, řeší a prolamuje, je podle mě skvělé,“ uzavírá.

Poslechněte si celé Leonardo Plus.