OSN obvinila súdánskou vládu

Zpráva vypracovaná pro Radu pro lidská práva OSN, která nyní zasedá v Ženevě, poprvé jasně a otevřeně označuje súdánskou vládu za zodpovědnou za válečné zločiny. Přesto se však vyhýbá slovu genocida.

Tím možná zavírá dveře možnému zásahu na pomoc statisícům hladovějících lidí, kteří se neodvažují vrátit se domů. Zatím se o jejich bezpečnost měly starat jednotky Africké unie. Ty však měly jen několik tisíc vojáků, přičemž oblast jejich působnosti je velká zhruba jako Francie. Vojáci Africké unie jsou navíc špatně vycvičení a málo motivovaní, někteří z nich nedostávají výplatu. Jejich mandát skončí už letos v červnu. Chartúmská vláda však jakékoli návrhy na vyslání jednotek OSN odmítá.

Vždyť výše zmíněná zpráva vypracovaná pro OSN byla vytvořena na základě svědectví dárfúrských uprchlíků žijících v zahraničí - súdánská vláda expertům OSN vůbec nedovolila do oblasti odjet. Také údaj o dvou stech tisících mrtvých pochází z nepřesných odhadů časopisu Science na základě nepřímých důkazů.

Dárfúrský konflikt je, jak už to u podobných událostí bývá, složitější, než je novináři a diváky oblíbený obraz boje dobrých a zlých. Zdejší konflikt se pod povrchem připravoval po celá léta, než před necelými čtyřmi lety propukl v podobě povstání západo-súdánských kmenů proti ústřední vládě v Chartúmu. Obyvatelé provincie Dárfúr obviňovali vládu disponující příjmy z ropy ze zanedbávání jejich oblasti.

Do bojů se brzy vložily arabské milice nazývané Džandžauíd, které prosluly neobyčejnou krutostí. Jejich bojovníci vypálili několik tisíc vesnic, přičemž muže na místě zabíjejí a ženy unášejí, aby z nich udělali sexuální otrokyně. Záměrně také zničili mnoho zdrojů vody tím, že do nich naházeli mrtvoly lidí nebo zvířat. Lidé z provincie Dárfúr i někteří zahraniční pozorovatelé tvrdí, že milice Džandžauíd jednají v zájmu nebo dokonce na příkaz vlády, která si přeje své odpůrce ze západu země zdecimovat. Chartúm tvrdí, že tyto milice nijak neovládá a že jde ve skutečnosti o střet usedlých černošských obyvatel Dárfúru s kočovnými Araby. Kromě politických a hospodářských aspektů má tedy konflikt také rysy etnické. Mnoho uprchlíků se uchýlilo do sousedních zemí, především Čadu a Středoafrické republiky, jejichž etnika jsou obyvatelům Dárfúru blízká. Milice Džandžauíd je však pronásledují až tam. Chartúmská vláda tvrdí, že Čad a Středoafrická republika podporují protivládní povstalce, zatímco tyto státy tvrdí totéž o Súdánu. Věc tedy hrozila přerůst do mezinárodní krize.

Konflikt mezi západo-súdánskými povstalci a vládou se zdánlivě podařilo uklidnit mírovou dohodou z loňského jara. Mezitím se rozhořely spory uvnitř povstaleckých řad, takže lidé v Dárfúru byli terorizováni i vlastními lidmi. Zejména se však nepodařilo dostat pod kontrolu milice Džandžauíd, které pravděpodobně slouží jako prodloužená ruka vlády.

Jak jsme se již zmínili, OSN ani Západ zatím nebyly schopny proti Chartúmu zakročit. Súdánský režim si nepřeje na svém území žádné neafrické vojáky, přičemž jednotky Africké unie jsou zcela bezzubé. Rezoluce Rady bezpečnosti ze srpna loňského roku, podle které mělo do Dárfúru dorazil 22 tisíc modrých přileb, zůstává nenaplněna.

Určitou naději skýtá jednání amerických diplomatů, kteří koncem roku v tichosti navštívili Chatrúm. Jejich cílem prý bylo najít nějaké kompromisní řešení, které by vládě v Chartúmu umožnilo zachovat si tvář. Ani toto polovičaté řešení však zatím nevychází, přičemž váha západu je v Africe čím dál menší.

Donedávna mohly fungovat jakés takés pokusy o sankce, ty se však čím dál více míjejí účinkem. Chartúm si totiž našel mocného přímluvce v zájemcích o ropu těženou na súdánském území. Vedle francouzské firmy Total-Fina-Elf, je to především Čína, která při jednání s problematickými režimy nemá žádné skrupule. Ze Súdánu přitom Peking dováží kolem 6 procent své spotřeby, což Chartúmu zajišťuje ochranu člena Rady bezpečnosti a jedné z nejmocnějších zemí vůbec. Dárfúrský konflikt tedy dnes představuje obrovskou lidskou tragédii, ale také slouží jako ukázka úpadku vlivu OSN i západu, a jejich neschopnosti čelit další genocidě uprostřed Afriky.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .