Oslavy konce druhé světové války v Rusku

Jinou taktiku zvolila hlava třetího pobaltského státu, lotyšská prezidentka Vaira Vike-Fraibergaová. Ta se rozhodla, že do Moskvy v každém případě pojede. Podle líistu Izvěstija by se však její návštěva mohla pro Moskvu změnit v slzavé údolí. Paní Fraibergaová nehodlá v ruské metropoli činit žádná oficiální rohlášení, což potvrdil i lotyšský velvyslanec v Moskvě Ándris Teikmanis. Z toho ovšem podle právě zmíněného respektovaného moskevského listu implicite vyplývá, že lotyšská prezidenta bude o celém problému o to víc hovořit při neoficiálních příležitostech, tedy během rozprav se zahraničními hosty oslav a v nespolední řadě také s novináři. Mohlo by se tedy docela dobře stát, že Moskva bude nakonec litovat, že se paní Vike-Fraibergaová raději neuchýlila ke stejné taktice bojkotu jako její kolegové z Litvy a Estonska. Lotyšský postoj k sovětské anexi a poválečné okupaci tří pobaltských států může zkrátka ve sváteční Moskvě zaznít hodně nahlas. K tomu dodejme, že ono nahlas může sice platit pro celý svět, ale že samotné Rusko se o něm díky přísné státní kontrole elektronických médií prakticky nic nedoví.

Klidu Vladimiru Putinovi nepřidá ani dnešní setkání George Bushe se hlavami tří pobaltských států právě v lotyšské Rize. Podle nejrůznějších signálů je americký prezident odhodlán na svého moskevského hostitele apelovat, aby počínání Sovětského svazu ve třech zemích na baltském pobřeží za okupaci skutečně uznal. Je samozřejmě otázka, jak příkrou formulaci bude George Bush u příležitosti moskevských oslav volit, ale že toto vážné historické téma z jeho úst zazní, o tom v tuto chvíli není pochyb.

Vladimir Putin - věren svým zásadám - zvolil v této situaci obranu téměř útokem. Ve včerejším rozhovoru pro dvě velké německé televize ARD a ZDF Putin prohlásil, že Rusko na osudový pakt Molotov-Ribbentrop reagovalo už na sklonku sovětské epochy, když Nejvyšší sovět země v roce 1989 tento dokument označil za "osobní rozhodnutí Josifa Stalina, které odporovalo zájmům sovětského lidu". "Chci opakovat: už jsme to udělali. Máme to snad dělat každý den, každý rok? To je prostě nesmysl. Kdo náš hlas chtěl slyšet, ten ho uslyšel," podotkl až trochu nerudně ruský prezident.

Moskevských oslav 60. výročí konce druhé světové války by se celkem mělo zúčastnit 56 hlav států včetně těch nejdůležitějších. To z pondělního ceremoniálu na moskevském Rudém náměstí činí vůbec největší světovou událost, věnovanou zmíněnému výročí. Současné kritické hlasy, zaznívající na západě, jako by si na poslední chvíli uvědomily, že Moskva i přes nesporné zásluhy Sovětského svazu na definitivní porážce německého nacismu možná není tím úplně nejlepším místem pro podobnou příležitost. Není vyloučeno, že daleko vhodnějším dějištěm podobných obřadů by bylo například Polsko, kde horká fáze druhé světové války začala. Přesně to Polsko, s nímž Hitler a Stalin naložili ještě krutěji než se zmíněným Pobaltím. Západní politici si zřejmě připustili až příliš pozdě, že pro střední a východní Evropu bylo osvobození od hitlerovského jha zároveň počátkem jha nového, které sice nebylo tak krvavé jako to hitlerovské, zato trvalo další více než čtyři desítky let.
O to zajímavější bude, co všechno se nakonec z pondělní Moskvy dovíme.