Ošidné počty irácké války

Uběhly čtyři roky od zahájení operace Irácká svoboda, která, jak tehdy prohlásil americké prezident George Bush, měla za úkol "zbavit Irák zbraní hromadného ničení, ukončit Saddámovu podporu mezinárodního terorismu a osvobodit irácký lid." Kritici Američany vedené invaze poukazovali na ošidnost každého z těchto tří vytýčených cílů, a přestože diskuse o legitimitě celé vojenské akce už mezitím víceméně utichla, s mírou její úspěšnosti jsou všichni zúčastnění konfrontováni téměř denně. A nejen oni.

Při dnešním výročí bilancují uplynulé roky koaliční politici, armádní velitelé, iráčtí civilisté a ano, také novináři. Editor BBC John Simpson například vzpomíná, že zatímco během prvních týdnů invaze koaličních vojsk referovala média i o incidentech se dvěma mrtvými, dnes si jich podle bagdádského zpravodaje sektářské násilí v Bagdádu i jinde musí vyžádat několik desítek, aby se útok vůbec ocitl ve hlavních zprávách.

Číslovky k podobnému ohlédnutí určitě patří, ať už značí součty padlých amerických vojáků - v současnosti mimochodem 3 200 - nebo uvádějí počet nespokojených Iráčanů, kteří jsou přesvědčeni o tom, že následná obnova jejich země selhala. Vyjádřeno pro změnu zlomkem, jsou jich podle průzkumu veřejného mínění, který si zadaly a tento týden zveřejnily stanice BBC a ABC, celé dvě třetiny.

Paradoxem irácké válečné matematiky ovšem je, že čím více čísel z Iráku známe, tím méně víme, co si o nich myslet.

Různě servírované údaje a tvrdá data se na čtenáře, diváky a posluchače hrnuly v průběhu celé irácké války. Nejdřív publiku optimisticky prezentovaly nízký počet zabitých iráckých civilistů, pak v sobě stále pravidelněji sčítaly oběti sebevražedných útočníků, objevovaly se jako statistiky unesených zahraničních pracovníků, Američanů obviněných ze zneužívání vězňů v Abú Ghrajbu nebo počty voličů u prvních svobodných voleb.

Číslovky, které zpočátku vyjadřovaly dosažené úspěchy, se postupně stávaly měřítkem selhání. Najednou umírala stovka iráckých civilistů denně a OSN oznámila, že ze země už před pokračující občanskou válkou uteklo více než půldruhého milionu lidí. Roční statistiky padlých Iráčanů se odhadovaly na desítky tisíc, ale každý si je počítal tak, jak se mu hodily, a tak prý irácký premiér Maliki zakázal ministrovi zdavotnictví čísla z iráckých nemocnic a márnic zveřejňovat, nebo je předávat OSN.

Výpočty mohou na druhé straně kvantifikovat i naději na řešení, a tak nedávno americký prezident Bush požádal o navýšení kontingentu o dalších více než dvacet tisíc vojáků. Ti mají situaci stabilizovat během několika měsíců. Ani ten největší blázen by nemohl od washingtonské vlády chtít slyšet konkrétnější termín, ale důvěra v Bushovy harmonogramy evidentně ochabuje, stejně jako výpovědní hodnota jeho válečných čísel.

Těžko dnes vůbec odhadnout, zdali s údaji v uplynulých čtyřech letech žonglovali častěji kritici irácké války nebo armádní výstupy Pentagonu. Jejich data se však dost často neshodovala a interpretace číslovek působila protichůdně.

"V mlze partyzánské války nahrazuje zprávy o obsazeném území statistika," konstatoval tento týden list Washington Post, a aby ilustroval, jak pochybná údaje vznikají, uvádí jeden čerstvý příklad za všechny:

Minulý týden oznámil mluvčí amerických jednotek v Iráku generálmajor William Caldwell novinářům, že irácké a koaliční jednotky během letošního února podnikly proti cílům Al-Kajdy na území Iráku celkem na 200 operací, při kterých více než 100 teroristů zabily a na 400 teroristů zatkly. To je konkrétní citát z tiskové zprávy.

Při následném brífinku ovšem Caldwell uznal, že u těch čtyřech stovek zadržených se bude teprve prověřovat, zdali se skutečně jedná o teroristy nebo pouze nevinné osoby, které se k vojenskému zásahu nějak přimotaly. V tiskových materiálech už ale všichni z nich dokládali úspěčnou operaci. Statistické údaje, tvrdí šprýmaři, jsou jako plážové bikiny: Co odhalují, mnohé napoví, to nejdůležitější ovšem musejí schovat. Po čtyřech letech bychom se tedy neměli divit, když se v Iráku někdo občas přepočítá. Vždyť na číselné argumenty nebyl spoleh ani před samotnou operací Irácká svoboda. George Bush před zásahem s kamennou tváří kvantifikoval Saddámův arzenál chemických látek, které se později nikdy nenašly, a britský premiér Tony Blair zas říkal, že Irák disponuje zbraněmi hromadného ničení, které je schopen použít do 45 minut. Žádné z těch čísel neodpovídalo skutečnosti.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .