Opravdu první krok?

Skutečně včera nešlo o výrok Mezinárodní tribunál pro zločiny v bývalé Jugoslávii, který sídlí v nizozemském Haagu.

Tentokrát poprvé srbský soud vyřkl verdikt proti ozbrojencům, kteří pocházeli ze srbských částí bývalé Jugoslávie. Dva z obžalovaných obdrželi 20 let. To byl maximální trest, který mohl být vyměřen v době spáchání podobného zločinu.

Když 2 bělehradské televize v červenci před dvěma lety, kdy se blížilo výročí masakru osmi tisíc Bosňáků ve Srebrenici, zveřejnila záběry popravy šestice neozbrojených mužů, srbskou veřejnost, která do té doby většinově soudila, že jsou obviňovaní ze srebrenických masakrů nespravedlivá a jde o muslimský výmysl, vyvolalo to šok. Televizní záběry totiž do té doby ukazovaly generála Ratka Mladiče, který město jako vojenský velitel bosensko srbské armády dobyl, ujišťování, že muslimští srebreničané budou převezeni na území pod kontrolou bosňácké armády.

Nestalo se tak a vyhlazeno bylo na osm tisícovek srebrenických mužů. Nikdo ze srbských červených baretů- Škorpionů si tehdy asi nedokázal představit, že by za popravu Bosňáků mohl někdy pykat. Svědčí o tom i fakt, že si své počínání dokonce na památku nahrávali.

Trest v úterý dostali pouze ti, kteří byli na záběrech identifikováni jako bezprostřední vrazi. Proces s nimi začal krátce po jejich zatčení srbskými úřady už v roce 2005. U soudu pak vypovídalo 21 svědků.

Proti aktivitám, doložených televizními záběry, asi mohl kromě zastánců nesmiřitelného boje proti Bosňákům, bez ohledu na způsob, v Srbsku někdo protestovat. Prezident republiky Boris Tadič v rozhovoru pro agenturu AP konstatoval- maximální trest za podobné zločiny- to jej jediný můj komentář k rozhodnutí soudu. Za střílení příslušníků jednoho společenství bývalé Jugoslávii -v tomto případě Bosňáků- podle něj neexistuje v nástupnických zemích jiná budoucnost.

Pochopitelně je třeba odsuzovat podobné zločince na všech stranách. Ale tentokrát šlo o konkrétní případ. Škorpióni, oficiálně příslušníci vukovarského pluku armády Republiky srbská Krajina, neuznaného srbského státu na území Chorvatska, spravedlnost nakonec dostihla. Pro připomenutí- Republika srbská Krajina přestala existovat v létě roku 1995 po operaci chorvatského vojska Bouře, která se bohužel také neobešla bez civilních obětí. I když jejich rozsah nelze se Srebrenicí srovnávat. Krajinští představitelé usilovali o sloučení s územím, ovládaným bosenskými Srby. Oba útvary už však v tu dobu nepodporovalo Miloševičovo vedení v Bělehradě a ke sjednocení dvou ministátů, už nikdy nedošlo, ač se na jaře 1995 sloučily jejich parlamenty.

To, že srbský tribunál odsoudil poprvé za válečné zločiny Srby je nutné považovat za pokrok. Je to signálem pro lidi v Srbsku, že i tady skončila jejich beztrestnost. Dosud byli vězněni a souzeni výhradně v Haagu, nebo přímo v Bosně.

Negativní komentáře typu- rozsudky jsou směšné v době, kdy jsou stále na svobodě bosensko srbští vůdci Karadžič a Mladič- nejsou zcela na místě. V případě srbského soudu jde o krok kupředu. V žádné moderní zemi, byť s odkazy na minulost, podobné zločiny nelze přehlížet. A tak je třeba na rozhodování srbské spravedlnosti pohlížet.

Nicméně je nutné požadovat další tresty. Uvěznění Karadžiče s Mladičem a proces s nimi by byl tím nejpozitivnějším signálem. Uspokojil by i ty hlasy, které se objevovaly většinově už v průběhu jugoslávských válek. A to ty které odmítaly souzení srbských občanů v zahraničí.

Pokud někdy v budoucnu budou zmínění aktéři bosenské války chyceni, bude to pravděpodobně za účasti srbských úřadů přímo v nynějším Srbsku. V bosenské republice Srbské jsou totiž stále oba považováni za nezpochybnitelné hrdiny a zakladatele státu. Lze jen těžko počítat s tím, že by se jeho srbští občané pokoušeli spolupracovat při jejich zatýkání.

Karadžiče s Mladičem se zatím, navzdory několika mediálním bublinám a zátazích mezinárodních jednotek v Bosně, chytit nepodařilo. Pokud by tomu tak nakonec bylo, museli by přímí aktéři zatýkání asi získat s ohledem na pravděpodobnou nevoli svých krajanů novou identitu někde v zahraničí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .