Opravdu jsme se dali do vyrovnávání se s minulostí?

Ožil zájem redaktorů o signatáře tzv. Anticharty, o lidi "na seznamu", v MFD se objevil analytický text odborného historika o temné postavě Jiřího Hájka, jednoho z první trojice signatářů Charty 77. Že by první vlaštovka? Že by média opravdu začala tématizovat divácky a čtenářsky přístupným způsobem naši minulost?

Zatím si tím nejsem moc jist. Pokusy o cosi takového, publicisticky často zdařilé, se ojediněle objevovaly i dřív, ale mimo oblast zvýšené pozornosti publika. V televizi většinou mimo hlavní vysílací čas a v tisku spíše v přílohách určených menšinovým zájemcům. - Žánry, které jsem zmínil prve (zájem o antichartisty, o lidi "na seznamu") mají společného jmenovatele, totiž pranýřování. Toto má být způsob, jak porozumět minulosti?

Opakovaně jsem zažil, že když v kruhu debatérů zazněl výraz "vyrovnat se s minulostí", ozvali se ti, co tvrdili, že nevědí, co to vlastně je a jak by se to mělo dělat. Na to se odpovídá nesnadno. Nejlépe je ukázat na konkrétní příklad. Takový existuje, dokonce v sousedství, ve větší části Německa, té západní. Začalo to knížkou "Otázka viny" Karla Jasperse z roku 1946. Vyvolala příkré spory. Uvažme, že v době studené války se tam zdálo, že zpytování minulosti (nacistické) snižuje odolnost vůči sovětské hrozbě. Proces přesto pokračoval. Mám-li to ilustrovat knižními publikacemi, je na místě zmínit knihu, která vyšla v Německu 20 let po Jaspersovi, totiž "Neschopnost truchlit" Alexandra Mitscherlicha. Pak to šlo ráz naráz. Vzpomeňme tzv. "sporu historiků" před 10 lety nebo zcela nedávno knihy Gesine Schwanové "Zamlčovaná vina" (vyšla i česky).

Někdo řekne knihy sem, knihy tam. Ale tyhle měly pokaždé široký ohlas veřejnosti napříč generacemi. Značkovaly plynulý proces změny smýšlení. Bylo to vlastně uzdravování minulosti. Poslední událostí bylo doznání Güntera Grasse. U nás tato snaha naráží na vytrvalý a široce založený odpor. Stačí porovnat možnosti "Gauckova úřadu" a "Bendova úřadu". - Je zajímavé, že o východní části Německa to neplatí. Tamější poměry jsou podobné našim. I tam vznikly knihy, např. "Der Gefühlsstau" (řekli bychom "Emoční zácpa", napsal ji Hans-Joachim Maaz). Bez valné odezvy. Procesu úzdravy tam brání "Ostalgie" (Ost znamená východ, zbytek je nostalgie). Obdobnou nostalgii známe i u nás, projevila se např. oblibou reprízy "Majora Zemana". - I u nás vznikly knihy, např. "Obnovení pořádku" a "Kruhová obrana" Milana Šimečky nebo "Proč tak snadno" Ivo Možného. V podstatě bez ohlasu.

Sedmnáct let po listopadu lze říci, obdoba živé německé rozpravy o vlastních dějinách, která se tam těšila zájmu značné části veřejnosti, u nás nenastala. Nelákala politickou elitu, ani ty, kdo udávají tón médiím. Netečné zůstalo i školství. Výuka dějepisu často končí 2. světovou válkou. To znamená, že o posledním půlstoletí, které se do našeho života promítá nejcitelněji, se mladí lidé ve škole nedovídají. Ani veřejnost o to téma nemá zájem. Proč to tak je? Odpověď by si asi žádala další knihu. Kdo by ji četl?

Zájemci o to téma jsou menšinou těch dříve narozených a postupně odcházejí. Ti, co jim ještě není 30, vnímají už jiný svět. Vnímavější mezi nimi mají jiné starosti. Důvodné. Nezbývá, než se smířit s tím, že minulost, s níž bylo záhodno se vyrovnat, čeká už jen na historiky z povolání. - Má to ale háček. Minulost sice přestává být tématem, ale nadále trvá jako pohnutka. Jako motivační dispozice (nebo spíš indispozice). Pojem "citové zácpy" tu není od věci. I politické špičky vnímají tzv. národní zájmy brýlemi nestrávené minulosti, dokonce 19. století. A veřejnost se orientuje v současném světě optikou bipolárního světa 50., 60. a 70. let minulého století.

Josef Chuchma v nedávné úvaze o Antichartě (v MFD) zjistil, že (cituji) "u některých otrlých pamětníků nastala ve věci anticharta anestezie svědomí" (konec citátu). Pouze u nich? A jen ve věci anticharty? Myslím, že pan Chuchma zde přišel na stopu tomu, co je nejzávažnějším a bohužel i dosti rozšířeným a stále přetrvávajícím, neboť nadále předávaným účinkem neuzdravené minulosti, totiž pokřivení osobnosti včetně jejího pohledu na svět i jejího svědomí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .