Opencard je ukázkou neprůhledné zakázky

Když na pofidérnost akce začala poukazovat opozice a vzápětí média, zadal magistrát k opencard audit a jelikož ten vyzněl pro radnici nelichotivě, následovaly dvě další prověrky, celkem za čtyři milióny. A výsledky žádné z nich by si primátor - obrazně řečeno - nedal za rámeček. Prověřování opakovaně potvrdilo, že je projekt založen pro město nápadně nevýhodnou smlouvou s firmou Haguess coby hlavním dodavatelem opencard, přičemž není dodnes jasné, komu společnost patří. Aby to nevypadalo, našel se i jeden obětní beránek, ředitel odboru informatiky Kraus, byť ten říkal, že když se smlouva s Haguess uzavírala, ve funkci ještě nebyl. Jinak se nestalo - aspoň do včerejška - v podstatě nic a město jen opakovaně tvrdilo, že se projekt teprve naplno rozjede a vše se napraví. Což ale zřejmě nebude tak jednoduché, protože podle některých informací nelze tajemnou společnost Haguess z opencard jen tak vynechat. A pak také, opoziční zastupitelka Jana Ryšlinková podala už asi před dvěma měsíci kvůli opencard trestní oznámení a jelikož jde o kauzu dost propíranou a pražská ODS je kvůli ní na nejlepší cestě prohrát poprvé ve volbách, bylo jasné, že policie bude muset aspoň nějak konat.

Pokud ovšem, jak se leckdo domnívá, je případ opencard typický pro mafiánské praktiky, do kterých je radnice dávno zatažená, pak si člověk musí klást otázku, co by mohli policisté nalézt v šuplících či v počítačích magistrátních úředníků? Vždyť jestli si umí mafiánští podnikatelé koupit lidi na radnici, proč by totéž nedokázali u policie a proč by neznali dopředu všechny kroky vyšetřovatelů? Možná ale opencard - to by bylo samozřejmě úlevné - není součástí činnosti široce provázané sítě, možná si nemají na svědomí profesionální podvodníci a tak nakonec policie zajistila důležité stopy. K této verzi můžeme být skeptičtí, ale vyloučit se nedá a musíme jen počkat jak se bude případ vyvíjet.

Případná varanta, že kritikové radnice vůbec nemají pravdu a opencard je v zásadě pořádku, jen ne zcela funkční, se ale už teď jeví spíš legračně. Kdyby tomu tak bylo primátor a jeho lidé by přece nepříjemné podezření dávno zcela vyvrátili z kořenů. Radnice a jí dominující ODS těžko může v dané chvíli případ zamést pod pomyslný koberec a je i možné, že se dokonce najdou nějací viníci. Pokud ano, pak bude zajímavé pozorovat, zda to může způsobit nějaký větší otřes křesly městského vedení. Ale to je v této chvíli předčasné.

Kauza opencard a už delší dobu kritizované praktiky magistrátních mocných velmi dobře zapadá do celkového obrazu země stále hlouběji vězící v úplatkářství. Především na praxi při veřejných tendrech poukazují nejen korupci monitorující organizace, ale často i rozezlení zahraniční podnikatelé. Mezi nimi je dost z USA a ti dokonce vyprovokovali Americkou obchodní komoru k přípravě novely zákona o veřejných zakázkách. Na prvý pohled je to možná zarážející, aby se instituce cizího státu pokoušela změnit tuzemskou legislativu. Ale zákon o veřejných zakázkách má zcela jednoznačně mezinárodní působnost a pokud se zdá zahraničním firmám dnes platná norma nedostatečná právě z pohledu účastníků tendrů, není iniciativa nepochopitelná. Ředitel Americké komory Weston Stacey k tomu ve středečních Hospodářských novinách říká, že na chystané novele by měli spolupracovat čeští právníci a obchodníci, ale také politické strany, které už prý Američané kontaktovali. A představovali by si, že ještě před volbami české politikové slíbí, že budou proti korupci výrazněji postupovat, tj. pomoci také prosadit připravovanou novelu zákona.

Stacey upozorňuje na jednu zajímavost: Česká republika díky stávající praxi u veřejných zakázek přichází o konkurenční výhodu, protože firmy, které tu v neprůhledných tendrech vyhrávají nemají v zahraničí při veřejných soutěžích šance. Jejich výhodou je jen to, že v tom v takříkajíc umějí chodit v poněkud nestandardních Čechách.

A zásadní otázky pak šéf Americké obchodní komory shrnuje do třech bodů: podle prvého získávají často zakázky firmy bez dostatečných zkušeností a věrohodné historie, dokonce často s neznámými vlastníky. Přičemž ale by ti ,kdo se uchází o veřejné peníze měli uvědomit, že nejde o prostředky politických stran, ale daňových poplatníků, kteří mají právě vědět kdo bude utrácet jejich peníze. Za druhé se prý příliš často v České republice stává, že se do přihlásí několik firem, ale většina je pak vyřazena kvůli technickým nedostatkům, takže v soutěži zůstane jen patrně někdo dopředu domluvený. Američané si myslí, že chyba je přitom na zadavateli soutěže, pokud většina společností nepochopila podmínky tendru, muselo jít zřejmě o špatně odvedenou práci pořadatele. A do třetice říká Weston Stacey: města, kraje nebo státní úřady musí být zodpovědné za nakládání s veřejnými penězi a není možné, aby byla výsledná cena zakázky několikanásobně vyšší, než měla být. Aniž by za to byl někdo potrestaný.

Jak vyjmenované principy zakódovat do zákona není sice zcela jasné, ale že jde jinak o střízlivý popis české reality roku 2010, na tom se podle všeho mnoho lidí shodne. Existuje-li jakási politická vůle situaci přece jen začít měnit, mohlo by se to projevit nejen v angažmá u zákona o veřejných zakázkách. Ale možná i ve vývoji případu Opencard. Na jehož konci si člověk umí představit vlnu rezignací a také možná i nějaká soudní řízení. Což ale dnes vypadá přece jen jako utopická představa.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .