Ondřej Vaculík: Vyprodáno
Čtvrtým dílem Poláčkovy zamýšlené románové pentalogie, po dílech Okresní město, Hrdinové táhnou do boje a Podzemní město, je Vyprodáno.
Karel Poláček napsal i pátý díl, jeho rukopis se ale ztratil.
Čtěte také
Vyprodáno je humorně vyprávěný, ale truchlivý příběh obyvatel okresního města za první světové války. Osudy mnohých končí na bojištích někde v Tyrolích. Jedna z hlavních postav, desátník Štědrý, v posledních týdnech války dostává opušťák, a přestože ho doma nabádají, aby se na frontu už nevracel, vrací se tam za kamarády a připraví ho o život možná jedna z posledních kulek válečné vřavy.
Jeho rodiče mají v okresním městě obchod. Tatínek, bílý jako stěna, zírá na prázdné regály a vzpomíná, jaký to býval slavný krám, jehož regály se prohýbaly pod tíží zboží všeho druhu. Vzpomíná, jak krájel jemnou šunku, nabízel rybičky, naléval víno; vzácné koření ze všech dílů světa se dostalo v tomto krámě. Vyprodáno. A tak kupec – cituji Poláčka: „Vstal a šel se napít vody. Pil dychtivě jako člověk zmořený dlouhým putováním.“
Člověk zmořený dlouhým putováním
Na Poláčkovo Vyprodáno myslím, když stojím frontu u pokladny v jednom supermarketu. Bláhově jsem si zvolil k nakupování neděli v poledne, aby fronta byla co nejkratší, ale jako by ten nápad měli všichni. Pokladní mechanicky prohánějí tovar čtečkou, vozíky jsou téměř bezedné a blahobytem zaskládaný pás u pokladny je nekonečný.
Čtěte také
Dívám se na útlé ruce pokladní. Kolik zákazníků za svou šichtu odbaví? No asi stovky. A kolik metráků zboží za šichtu projde jejíma rukama? A také kdo z nás, co u pokladen stojíme, může mít ten koronavirus?
A jak jsou pokladní proti možné nákaze chráněny? Obsluhují stovky lidí. Neměly by mít respirátor a rukavice a stříkat nás i sebe nějakou dezinfekcí, když nemůžeme být od sebe na dva metry, napadá mě, ale hned se napomínám, ať koronavirovatě neblázním. Paní přede mnou zaplňuje celý pás a ještě jí ve vozíku zbývá.
Vzpomínám si na srpen 1968. Hned 22. mě babička ve Spešově ráno budila: Ondrášu, je válka. Tu máš kabelu a zajdi do Jednoty koupit pět kilo mouky a pět kilo cukru. Z Jednoty vedla fronta zaražených žen až ven, jsem jeden z posledních. Když se dostanu k pultu, prodavačka, bílá jako stěna, mi říká jediné slovo: vyprodáno. Pak se šla napít vody. A pila dychtivě jako člověk zmořený dlouhým putováním.
Konečně se já dostávám k pásu. Na pokladní, bílou jako stěna, se aspoň povzbudivě usmívám. Vděčně mně to oplatí a řekne – moment. Vstane a jde se napít vody. A pila dychtivě jako člověk zmořený dlouhým putováním.
Autor je spisovatel a komunální politik
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
