Ondřej Vaculík: Silniční válka

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Dopravní nehoda (ilustrační snímek)
0:00
/
0:00

V roce 2018 zahynulo na našich silnicích více než 560 lidí – dozvěděli jsme se z televize. Počtem dopravních nehod s tragickými následky, tedy i s těžkými zraněními, patřil rok 2018 vůbec k nejhorším v tomto tisíciletí.

Vždyť tolik obětí odpovídá nějakému válečnému stavu, napadlo mě. Je to, jako by na našich silnicích určitá skupina motoristů vedla proti ostatním účastníkům silničního provozu nějakou gerilovou válku. Řekněme, že třetina z celkového počtu jsou motoristé, kteří zabijí „toliko sami sebe“.

Ondřej Vaculík: Zásada štenýřového lešení

Větrný mlýn v Nových Dvorech u Bílovce obklopuje lešení

Na zednickém učilišti jsme se učili také o štenýřovém lešení: „Chlapci, musíte se nejprve domluvit s hajným.

Hodně to bývají motorkáři. Pak je tu jistý počet těch, kteří jako viníci těžké dopravní nehody usmrtí kromě sebe i další osoby, jak spolujezdce, tak jiné lidi na silnicích a dálnicích.

Kolik těch nevinných z celkového počtu obětí je – aspoň třetina, možná polovina? To nevím. V každém případě desítky lidí ročně mírumilovně někam vyjedou nebo vyjdou a zpět se vracejí v rakvi.

Překvapuje mě, v jakém klidu se na to nejen díváme v televizi, ale také tak nebezpečného provozu sami účastníme, jako by se nás tato dopravní rizika ani nijak netýkala. Možná to pokládáme za nutnou daň z motorismu, daň z rychlosti nebo tak nějak. A kdo by se toho bál, ať sedí doma.

Policie má červenou plácačku

Z rozhovoru, který reportér nebo moderátor zpráv veřejnoprávní televize po oné truchlivé informaci vedl s policejním prezidentem, vyplynulo, že velkou vinu na tom nese naše policie, jejíž bezpečnostní opatření - jak ta represivní, tak i preventivní - jsou nedostatečná a málo účinná.

Ondřej Vaculík: Technika překonává čas a prostor?

Vlak na trase mezi Babicemi a Bílovicemi nad Svitavou

Můžeme se nyní radovat, že člověk 21. století dobrovolně přesedá z aut znovu do vlaků; nikoli tak z ekologického přesvědčení, ale kvůli ucpaným dálnicím a silnicím, zvláště v okolí velkých měst.

„Co s tím budete dělat a jak se policie polepší, aby počet obětí na silnicích výrazněji klesl?“ – tázal se reportér. A policejní prezident, dobrý muž, neřekl, že aniž by se úplně zříkal odpovědnosti, tak na to se, pane redaktore, zejména ptejte neukázněných motoristů, ale dobromyslně vzal vinu na sebe. A vskutku mluvil o tom, že policie bude muset zlepšit jak preventivní, tak i represivní bezpečnostní opatření.

Neodvážil se aspoň dodat: „Přestože policie toto všechno bude dělat, a ostatně dávno to dělá, a možná i kdyby bylo policistů na našich silnicích jako psů, tak nemáme jistotu, že počet obětí se bude snižovat. A copak vy, řidiči, máte nás, policisty, na silnicích rádi? Vy se před námi i varujete! Podobně ani po konstruktérech stále bezpečnějších motorových vozidel nikdo nechce, aby také ručili za bezpečnost na silnicích.“

Ondřej Vaculík

Policie má v rukou, obrazně řečeno, tu červenou plácačku, ale nikoli volant či řídítka motorových vozidel agresivních řidičů. To oni zabíjejí.  

No, kdyby něco takového onen policista řekl, asi by přestal být policejním prezidentem. Takhle možná vydrží na postu do příštího roku, kdy za málo účinná bezpečnostní opatření – a to jak ta represivní, tak i preventivní – bude vzhledem k vysokému počtu obětí na našich komunikacích odvolán.