Ondřej Vaculík: Most Ukrajinců
Do konce tohoto roku by stavbaři měli zaklenout nový železniční most u Červené nad Vltavou. Toto největší obloukové přemostění u nás – s rozpětím 156 metrů – se štíhle bude pnouti nad Orlickou přehradou. Unikátní metoda výstavby tkví v tom, že jednotlivé segmenty oblouku rostoucího proti sobě z obou břehů jsou zavěšeny na lanech, vycházejících z dočasně zvýšených pilířů při obou březích.
Až se mostní oblouk uzavře jako klenba, nosná lana budou odstraněna a pomocné pilíře ubourány na úroveň mostovky. Viditelně u nás máme dobrou mostařskou školu už od dob inženýra Františka Mencla, spoluautora několika pražských železobetonových mostů.
Čtěte také
Železniční most na trati z Písku do Tábora bude ztepilý, ovšem původní, ocelový most z roku 1889, který posud stojí vedle nového a jezdí po něm vlaky, je rovněž elegantní, avšak vinou zanedbané údržby nám, jak se říká, dožil.
Ministerstvo kultury ho prohlásilo za technickou památku, měl by zůstat zachován a mohla by po něm vést cyklostezka, ale nemohla, protože majitel pozemků na druhém břehu s tím nesouhlasí. Co s mostem nakonec bude, se neví.
Bez cizích státních příslušníků?
Stavbu nového mostu jsem navštívil a povšiml si jedné okolnosti: Všechny informační nápisy na zařízení staveniště byly toliko ukrajinsky. A také jsem se dozvěděl, že hlavní hybnou silou celé stavby jsou Ukrajinci.
Čtěte také
Napadlo mě, že tak jako kdysi Bulhaři u nás prosluli jako zahradníci a zelináři – a říkalo se „dře jako Bulhar“, Italové nám razili tunely, tak Ukrajinci jsou našimi stavbaři. Je to poněkud paradox: Zatímco my uvažujeme o čtyřdenním pracovním týdnu, stavební jeřáby se nám na stavbách díky Ukrajincům hýbou v sobotu i v neděli.
A my pak rozdělujeme Ukrajince na užitečné, na stavbách, a neužitečné, kteří k nám uprchli před Putinovou agresí. To bývají většinou ženy a děti, proti nimž někteří naši občané brojí a zdá se jim, že nám škodí, přestože už více než 111 tisíc si jich našlo práci. Uvážlivý člověk ovšem ví, že bez Ukrajinců a vůbec cizích státních příslušníků bychom ráno možná ani nerozsvítili.
Možná vás to napadlo také: Totiž že naše pomoc Ukrajině a Ukrajincům je i jakási reciprocita: Oni nám už čtvrt století pomáhají budovat naši republiku a my jim za to pomáháme obhájit jejich existenci a uhájit si svůj stát. A podobně jako v Praze Branickému železničnímu mostu říkáme na paměť vytěsněných intelektuálů na stavby Most inteligence, nový železniční most přes Orlík by se mohl nazývat Mostem Ukrajinců.
Autor je spisovatel
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
