Ondřej Soukup: Říkat pravdu je ta nejúžasnější věc. Vzpomínka na Petrušku Šustrovou
„Hlavně mě nelituj, to bys mě fakt naštval,“ řekla mi do telefonu, když jsem opatrně sondoval, jestli bych ji mohl navštívit. Tedy přesněji řečeno, použila o dost expresivnější výraz. Nepřekvapilo mě to. Petruška Šustrová se s ničím zrovna nemazala a i ve stavu, kdy už nemohla chodit, neztrácela cit pro černý humor a svou charakteristickou přímost.
„Dáte si se mnou panáka, že? Kolem mě jsou samí abstinenti a sama alkohol zásadně nepiju,“ oznámila nám, když jsme dorazili k ní domů. Její manžel Luděk Bednář se k tomu příliš neměl. „Tak snad ještě rozhoduju o tom, co budu dělat,“ prohlásila rezolutně.
Tělesně vypadala křehce, ale nikdo neměl sebemenší pochyby, že její vůle těžkou nemocí nijak neutrpěla. Mluvili jsme hlavně o Bělorusku, ale také o literatuře a ostudně nízkých důchodech mnohých někdejších českých disidentů. „Milánkové moji, já už vás vyhodím. Začínám být nějaká unavená,“ ukončila naše setkání po více než hodině. A to bylo naposledy, co jsem ji viděl. O čtyři dny později odešla.
Petruška byla z těch lidí, o kterých Rusové říkají, že by se z nich daly dělat hřebíky. Můžete je mlátit po hlavě, jak chcete, ale neohnou se. Jako studentka dějepisu a češtiny na pražské filozofické fakultě se v roce 1968 zapojila do činnosti organizace Hnutí revoluční mládeže.
Petruška je jen jedna
Ta byla ovlivněna myšlenkami tehdejší západní Nové levice, byli zde opravdoví levičáci jako Petr Uhl nebo Jaroslav Bašta, ale stejně tak pozdější člen Křesťanskodemokratické strany a ekolog Ivan Dejmal.
Výsledkem byl proces, ze kterého si Petruška odnesla dvouletý trest odnětí svobody. Soudce neobměkčil ani fakt, že tou dobou měla tříletého syna Ivana. Následně pracovala jako pošťačka a pak jako uklízečka. Od roku 1982 ji už režim znemožnil jakékoliv zaměstnání.
Tou dobou už podepsala Chartu 77 a stala se i členkou Výboru pro obranu nespravedlivě stíhaných. Po revoluci v roce 1989 byla náměstkyní ministerstva vnitra, jejímž úkolem bylo provést lustrace v policii a v StB. Následně byla novinářka v Lidových novinách a překládala z angličtiny a polštiny.
To jsou ale věci, které si každý může přečíst ve wikipedii. Podstatná na Petrušce byla její nezlomná vůle k svobodě. „Říkat pravdu je ta nejúžasnější a nejvíc přirozená věc na světě. Potom to má nějaké důsledky, ale to už je úplně jiný příběh,“ říkala mi kdysi. Toho se držela celý život.
Čtěte také
Přitom dokázala uznat, že někdy pravdu neměla nebo že prostě s ní někdo nemusí souhlasit. „Krásné bylo, že jsme spolu mohly nesouhlasit, ale ona poslouchala tvoje argumenty a snažila se je pochopit. A potom jsme mohly jít na cigáro nebo si dát panáka,“ říkala mi její souputnice z dob disentu a následně nejrůznějších občanských iniciativ Jana Hradilková.
Odmítání nesvobody ji provázelo až do konce. Jak vzpomínal její syn Štěpán Korčiš, kvůli zkušenosti z kriminálu nikdy nesměly být zavřené dveře do ložnice, když spala. Stejně tak odmítla hospitalizaci, když ji napadla zákeřná nemoc.
Na zdi pokoje, kde zemřela, byl obraz od jejího kamaráda Vlastimila Třešňáka se sedícím indiánem. „Byla tady sestřička a ptala se mě, kdo je na tom obrazu. Tak jsem řekla, že to je Mejla Hlavsa z Plastic People of the Universe. A ona řekla, fakt je mu podobný. Ani ne třicetiletá holka a věděla, kdo je Mejla,“ říkala Petruška.
Bylo vidět, že ji to těší. Před lety přijela k nám domů a během krásného večírku projevila překvapivé znalosti ruských kriminálních písní. Moje žena, původem z Moskvy, to posléze vyprávěla své učitelce češtiny, ale nemohla si vzpomenout na příjmení. Učitelka ji zastavila se slovy: „Je jenom jedna Petruška.“ Což je pravda. Nikdy v životě jsem nepotkal a asi ani nikdy nepotkám takového člověka.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
