Ondřej Neff: O jednom žvástu
Nedávno jsme vzpomínali 80. výročí – řeknu to bez obalu – vykonání ortelu nad bestií zvanou Reinhard Heydrich, a pak všeho, co následovalo. Bylo toho možná až příliš a třeba si i teď říkáte, co s tím otravuju, máme jiné starosti. Chci se ale pozastavit nad drobností, která mi vplula pod oči snad v poště, snad na sociálních sítích.
Někdo tam psal: Během trvání protektorátu Čechy a Morava se stalo, že gestapo veřejně požádalo obyvatelstvo, aby tolik neudávalo, že to nestačí vyšetřovat. Rozumí se, že v souvislosti s terorem heydrichiády.
Čtěte také
Na jednu stranu by nebylo divu, kdyby se udání vyskytla. Lidé žili v hrůze. Rodiče mi vyprávěli – a za mého dětství to byla z jejich strany živá, doslova čerstvá vzpomínka – jak se mezi lidmi šuškalo, že K. H. Frank má dovoleno popravit každého desátého Čecha, když se parašutisté nenajdou.
Vylepované plakáty se seznamy popravených nebyly šuškanda, to byla realita a v Brně měli popraviště v Kounicových kolejích, v podstatě v centru města. Vlna udání by se tedy dala pochopit. Jenže žádná nebyla. Zachovala se stížnost hlavního vyšetřovatele gestapa Pannwitze. Psal šéfovi gestapa Müllerovi s kopií pro Hitlera, že Češi nespolupracují, mimořádně tvrdohlaví že jsou členové Sokola a pak zvláště české ženy.
Báchorka o zbabělých Češích
Čtěte také
Pannwitz svůj neúspěch s Čechy odskákal. Poslali ho na východní frontu. Češi nezrazovali a nervy selhaly až jednomu z parašutistů. Je to obecně známý fakt a zmínku najdeme i ve školních učebnicích. Přesto žvást o gestapu natolik zahlceném lavinou udání, že prosí Čechy, aby udávat přestali, koluje dál, objevuje se v knížkách i v článcích obskurních serverů a samozřejmě na sociálních sítích.
Je to námět pro psychology, proč tolik lidí tíhne k očerňování vlastního národa. Báchorku o zbabělých Češích, kteří naposledy vystřelili u Bílé hory, taky slýchám od dětství. Někdo chce vyloženě škodit.
Někdo se snaží na temném pozadí nasvítit běloskvoucí neposkvrněnost vlastního charakteru. Že on je ten, kdo má dost mravní síly, aby vlastním lidem vmetl do tváří nepohodlnou pravdu, a jen to mu dává morální oprávnění nastavovat směr, jímž se komunita poskvrněná hanbou má v jeho šlépějích ubírat. Potíž je v tom, že lidí zabývajících se sebemrskačstvím je tolik, že se v nich jaksi ztrácí přehled. Takže uzavřeme, žvást zůstává žvástem. Nedělejme si ale žádné iluze, taková pomluva je jako ten příslovečný vajgl, který je – jak známo – tak těžké spláchnout.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
