Ondřej Neff: Mobil ve skřínce
Za dveřmi máme poslední čtvrtku prázdnin. Brzy začne školní rok a s ním naplno rozhoří debata o mobilních telefonech. Zakázat je ve školách plošně, jako je to ve Francii a nově taky v Nizozemsku? Myšlenka se líbí milovníkům zákazu nešvarů.
V naší zemi je v tom – řeknu to slušně – právní volnost. Představitel principu tvrdé ruky je starosta Vsetína a vlivný lidovecký činitel Jiří Čunek. Ten prostě uložil ředitelům základních škol města, aby zákaz vtělili do školních řádů. Není sám. Je kolem toho mela, debata a v září to bude zase horké téma.
Čtěte také
Mobil ve škole, usměju se v duchu při vzpomínce na svoje školní léta. Ve třídě byla katedra, speciální kus nábytku. Konstrukcí připomínal kazatelnu v kostele a měl i podobnou funkci. Kazatelna i katedra se lišily v podstatném detailu: kazatelna nemá šuple.
V šupleti katedry se přechovával důležitý úřední dokument, totiž třídní kniha. Zároveň ale to šuple sloužilo jako trezor pro přechovávání nežádoucích předmětů, zabavených žactvu. Mobilní telefony tehdy neexistovaly ani v představách autorů sci-fi: opravdu, dokud mobily nebyly skutečně zkonstruovány, ve sci-fi se prvek okamžité komunikace každého s každým nevyskytuje.
Čtěte také
Co tedy v tom šupleti bylo? Zabavené kapesní nože. Rozdrbaný výtisk předválečné kovbojky. Píšťalka. Autíčko na klíček. Učitel mohl zabavit cokoli.
Bylo na jeho rozhodnutí, jestli zabavený předmět ze šuplete po vyučování vytáhne a vrátí žákovi, anebo až na konci školního roku. Častější byl druhý případ. Jakmile se rozdalo vysvědčení, u katedry se vytvořila fronta a nastal obřad navracení kontrabandu.
Něco takového nepřipadá dnes v úvahu. Jak čtu, zabavený mobil má být umístěn do žákovy skřínky, do žádného šuplete v katedře. Možná ode mne čekáte, že tu budu staromilsky opěvovat časy, kdy byl ve světě ještě pořádek. Docela rád bych to udělal, ale mám své pochybnosti, už nebudu jiný.
Ona ta tehdejší zabavovací snadnost měla svůj výchovný efekt. Učitelka nebo učitel, to je jedno, to byl představitel státu. Zabavením autíčka na klíček vykonal učitel autoritu státu. Že dal autíčko do šuplete po zbytek školního roku, tím dal průchod státní moci za hranici zdravého rozumu: po vyučování už nemohlo autíčko rušit, nemohlo nikomu vadit.
Uzavřením do šuplete měl být majitel potrestán a naučen, že stát může všechno. Byla to škola života. Jsem rád, že už život takový není.
Co s těmi mobily? Je to zlo. Je to mor. Mělo by se to zakázat, zrovna jako všechny ty internety. Nebo aspoň zavřít do žákovy skřínky po dobu vyučování.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
